38 C 346/2022-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne 1. 8. 2022 žalobu, kterou se domáhala uložení povinnosti žalované k zaplacení částky celkem 6 227,10 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] ([právnická osoba]), [IČO] dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání kreditní karty [číslo] na základě které si smluvní strany sjednaly úvěrový rámec do částky 15 000 Kč a byla poskytnuta kreditní karta, jejímž prostřednictvím byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů. Čerpaný úvěr byla žalovaná povinna splácet v měsíčních minimálních splátkách odvozených od sjednané procentuální výše z vyčerpané částky v předchozím měsíci. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 2. 1. 2006, v té době dluh činil 12 296,10 Kč s příslušenstvím. Na základě vkladu části podniku společnosti původního věřitele [právnická osoba] do společnosti [právnická osoba] [IČO], následně na základě vnitrostátní fúze sloučením této společnosti se společností [právnická osoba] [IČO] a dále pak na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] došlo ke změně v osobě věřitele, věřitelem pohledávky za žalovanou se tak stala žalobkyně. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 17. 7. 2019, kterým byla současně vyzvána žalovaná k zaplacení dluhu. Dluh žalované činí 6 296,10 Kč a odpovídá dluhu na jistině, úrokům z prodlení a úroku z úvěru ve výši 22,68% ročně. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav, který odpovídá tvrzením v žalobě. Předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] ([právnická osoba]), [IČO] uzavřel se žalovanou prostřednictvím [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], [IČO] dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání kreditní karty [číslo] na základě které byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč a sjednány splátky ve výši 750 Kč měsíčně splatné vždy k 21. dni v měsíci počínaje 21. 1. 2000 (viz smlouva v EPR spisu). Na tuto smlouvu navazovaly obchodní podmínky a sazebník, který stanovil úrokovou sazbu na 2,46% měsíčně. Dopisem ze dne 2. 1. 2006 došlo k odstoupení od této smlouvy předchůdcem žalobkyně, neboť žalovaná neplnila řádně a včas své povinnosti a vyčerpaný úvěr nesplácela. Dluh byl vyčíslen na částku 12 296,10 Kč. Z obchodního rejstříku je patrné, že smlouvou o vkladu části podniku uzavřenou dne 9. září 2010 byla část podniku společnosti [právnická osoba], označená jako "Kreditní karty" převedena do společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], jako vklad ke zvýšení základního kapitálu. Dále pak je z obchodního rejstříku patrné, že byla vymazána společnost [právnická osoba] se sídlem [adresa], identifikační číslo [PSČ] [anonymizováno] z obchodního rejstříku. Právním důvodem výmazu je vnitrostátní fúze sloučením společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako zanikající společnosti, do společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], jako nástupnické společnosti, do níž přešlo jmění včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů zanikající společnosti [právnická osoba] Dne [datum] pak došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávky a příloha specifikující seznam pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty vše v EPR spisu) a postoupení bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 3. 7. 2019 odeslaným dne 16. 7. 2019 (viz. oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek v CEPR spisu). Ke dni postoupení činil dluh 6 296,10 Kč, z toho 6 227,10 Kč činila jistina dluhu a 69 Kč kapitalizovaný úrok. Předmětnou dlužnou částku žalovaná neuhradila ani přes písemnou výzvu žalobkyně ze dne 28. 4. 2020 (výzva je v EPR spisu). <i>5. Dle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) účinného v době uzavření smlouvy smlouvou o půjčce nechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky.</i> <i>6. Dle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, v rozhodném znění, se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru a ze smlouvy o běžném účtu (§ 497 a § 708).</i> <i>7. Dle § 497 obchodního zákoníku, v rozhodném znění, se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Dle § 504 obchodního zákoníku, v rozhodném znění, je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.</i> <i>9. Dle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.</i> 10. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, po právní stránce hodnotí soud tento závazkový vztah jako smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku, která podléhá režimu tohoto zákona dle ust. § 261 odst. 3 písm. d). Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobkyně jako důvodný. Žalovaná obdržela opakovaně od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky a tyto řádně nesplácela, předchůdkyně žalobkyně od smlouvy tedy odstoupila a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení dluhu. Zůstatek dluhu ke dni postoupení činil 6 296,10 Kč, z toho činilo 69Kč kapitalizované úroky. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena dle § 1829 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. a postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Žalobkyně je tedy aktivně legitimována k podání žaloby a žalovaná je povinna dluh žalobkyni zaplatit včetně příslušenství. Proto bylo žalobě vyhověno a soud zavázal žalovanou povinností zaplatit žalobkyni předmětnou částku včetně jejího příslušenství ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 227,10 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.