38 C 39/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 12. 3. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 67 817,79 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno], na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr 84 měsíčními splátkami ve výši 1654,96 Kč splatnými vždy k 17.tému dni v měsíci, byl sjednán úrok z úvěru ve výši 9,90 % ročně. Žalovaný své povinnosti neplnil, nezaplatil splátky za prosinec 2018, leden a únor 2019. Žalobkyně proto využila svého práva a od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 16. 2 2019, celý dluh se tak stal ke dni 26. 4. 2019 splatným. Žalovaný dluží na jistině 67 817,79 Kč, nezaplacený úrok z jednotlivých splátek, který je částečně kapitalizovaný a zákonný úrok z prodlení, který je částečně zkapitalizovaný. Dluh nebyl zaplacen ani přes písemnou předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. 3. Obvodní soud pro Prahu 1 vydal dne [datum] elektronický platební rozkaz, který byl usnesením ze dne [datum] zrušen. Usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne 15. 1. 2022 vyslovil Obvodní soud pro Prahu 1 svoji místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu, který spis převzal dne 7. 2. 2022. 4. V daném případě zdejší soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav, který odpovídá tvrzením v žalobě. Žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] (viz smlouva v EPR spisu), na základě které žalovanému poskytla téhož dne částku ve výši 100 000 Kč, a to na jeho účet vedený u stejné banky č. [bankovní účet] (viz smlouva, výpisy z účtu a úvěrového účtu v EPR spisu). Ve smlouvě byl sjednán úrok z úvěru ve výši 9,90% ročně, RPSN činila 10,37%. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 1654,96 Kč měsíčně počínaje následujícím kalendářním měsícem vždy k 17.tému dni v měsíci. Žalovaný své povinnosti neplnil (viz výpisy z účtu a úvěrového účtu v EPR spisu), dopisem ze dne 19. 2. 2019 žalobkyně využila svého práva a od smlouvy odstoupila s upozorněním, že dnem následujícím po marném uplynutí 7dmi denní lhůty k zaplacení dluhu dojde k zániku smlouvy, zásilka byla doručena dne 19. 2. 2019 (viz citovaný dopis a dodejka v EPR spisu). K zaplacení úvěru zbývá 67 817,79 Kč (viz historie úvěru v EPR spisu). Žalobkyně zaslala dne 19. 2. 2020 žalovanému předžalobní upomínku. Dluh žalovaného byl žalobkyní vyčíslen na částku 67 817,79 Kč na jistině, úrok ve výši 9,9% ročně a úrok z prodlení (viz výpis z úvěrového účtu a běžného účtu EPR spis). Do prodlení s placením celého dluhu se s ohledem na odstoupení žalobkyně od smlouvy dle jejích tvrzení dostal žalovaný dne 5. 2. 2020 s ohledem na marné uplynutí předchozí výzvou poskytnuté lhůty. Žalobkyně odkazovala na VOP, které však jako listina nebyly předloženy. Soud si je však zajistil z webového portálu žalobkyně sám. 6. S ohledem na mezinárodní prvek spočívající v tom, že žalobkyně je společností založenou dle polského práva a žalovaný pak je občanem Slovenské republiky a v době podání žaloby i rozhodnutí má trvalý pobyt na adrese [adresa žalovaného] zabýval tím, zda je dána pravomoc českých soudů o věci rozhodovat, podle jakého procesního předpisu a podle jakého hmotného práva má vztah mezi účastníky posuzovat. <i>7. Dle čl. 4 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (nařízení Brusel Ia) je možné osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na jejich státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. Jak již bylo uvedeno, žalovaný má evidován trvalý pobyt v obvodu zdejšího soudu, který je tak podle českých procesních předpisů (§ 85 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, dále jen o.s.ř.) místně příslušným k rozhodování ve věci. I podle § 6 odstavec 1 zákona č. 91/2012 Sb. je tak dána pravomoc českých soudů o věci rozhodovat, a to dle § 8 stejného předpisu dle českých procesních předpisů.</i> <i>8. Pokud se týká rozhodného hmotného práva, ani smlouva uzavřená mezi účastníky a ani Všeobecné obchodní podmínky volbu hmotného práva neřeší. Soud tedy postupoval podle § 87 odstavec 1 zákona č. 91/2012 Sb. a dále dle ustanovení čl. 4 odstavec 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) a zabýval se tím, s jakým státem smluvní vztah mezi účastníky nejúžeji souvisí. Žalovaný v době uzavření smlouvy i nyní má faktický (obvyklý) pobyt v [obec], tedy na území České republiky. V [obec] byla též podepsána v dubnu 2018 smlouva o úvěru. Ve smlouvě je odkaz na Českou národní banku jako na orgán bankovního dohledu a orgán vykonávající dohled nad spotřebitelskými úvěry a dále odkaz na Finančního arbitra ČR. V textu smlouvy jsou odkazy na české právní normy, a to zákon o bankách č. 21/1991 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. Smlouva je uzavřena v českém jazyce a doručovací adresa žalobkyně je uvedena v [obec]. Z těchto skutečností soud dovodil, že nejužší vztah má závazkový vztah vzniklý dle uzavřené smlouvy mezi účastníky k České republice. Proto soud aplikoval české hmotné právo, zejména pak § 2395 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění.</i> <i>9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 10. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva ve smyslu § 2395 občanského zákoníku o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla jako peněžní ústav žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a on se jej zavázal společně s úroky žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Tyto své povinnosti porušil a žalobkyně využila svého práva od smlouvy odstoupit při prodlení se splácením úvěru žalovaným (viz č.l. 6, 6.1.3 písmeno b) VOP) dle § 2001 a 2002 občanského zákoníku při naplnění ujednaných podmínek, v daném případě prodlení žalovaného se splácením úvěru. Ustanovení čl. 7 .1.2 VOP pak upravuje následky takového jednání, a to povinnost k vrácení vyčerpané a nesplacené jistiny a zaplacení úroků, na které by žalobkyni při řádném splácení vznikl nárok, a to až do zaplacení jistiny. Žalovanému tedy vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu ve výši 67 817,79 Kč. Tato částka představuje jistinu uvedenou ve výroku rozsudku. Vedle jistiny pak vznikl nárok na zaplacení úroku z úvěru (jistiny úvěru) ve výši 9,9% (viz č.l. 7 .1.2 VOP), který byl za období do 26. 4. 2019, resp. 4. 2. 2020 kapitalizován. Proto soud žalobě vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení jistiny v celkové výši 67 817,79 Kč též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Počátek prodlení s vrácením jistiny nastal 27. 2. 2019 s ohledem na marné uplynutí lhůty v odstoupení od smlouvy, soud proto vyhověl žalobě i ohledně úroku z prodlení. Lhůta pro zaplacení byla uložena v souladu s § 160 odstavec 1 o.s.ř. 11. Nad rámec shora uvedeného soud dodává, že smlouvu o úvěru shledal jako platnou a v souladu s judikaturou vyšších soudů. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze odkázat ohledně výše úrokové sazby úvěru na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Ohledně povinnosti poskytovatele zápůjček a úvěrů prověřit schopnost dlužníka úvěr splácet dle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru soud pro zjednodušení od