38 C 43/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou u soudu dne 9. 2. 2022 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 16 769,97 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady za poskytnutí zdravotní péče v průběhu hospitalizace v období od 8. 1. 2021 do 11. 1. 2021, když současně žalovaný nebyl účastníkem zdravotního pojištění ani v české republice a ani v domovském státě. Dne 7. 9. 2021 svůj dluh žalovaný uznal. Dopisem ze dne 28. 9. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení, k zaplacení ve stanovené lhůtě nedošlo. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobkyně i žalovaná projevily souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně již v samotné žalobě, žalovaná pak tím, že se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci se opírá o ustanovení čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a o skutečnost, že žalovaný měl poslední známé bydliště v České republice (viz. faktura [číslo]). 5. Odvolání proti tomuto rozsudku není přípustné, a proto je jeho odůvodnění omezeno na náležitosti uvedené v § 157 odst. 4 o.s.ř. 6. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne [datum] se žalovaný dostavil na do ambulance žalobkyně a byl ambulantně vyšetřen pneumologem a byly mu provedeny náběry, s ohledem na skutečnost, že nebylo možné vyloučit onemocnění TBC, byl odeslán do domácí karantény a pozván na kontrolu, na kterou měl přinést další vzorky dne [datum] byl tedy léčen u žalobkyně. Byl mu proveden odběr krve ze žíly, cílené vyšetření pneumologem a vyšetření na RTG, byl proveden laboratorní rozbor. Rozsah výkonů činil celkem 12 609 bodů s tím, že hodnota bodu u žalobkyně činila 1,33 Kč Zdravotní péče byla žalovanému vyúčtována fakturou ze dne [datum], [číslo] znějící na částku 16 769,97 Kč a splatnou dne 6. 5. 2021, žalovaný však žalobkyni tuto částku dosud neuhradil. V době vyšetření byl žalovaný občanem [země], neměl v České republice povolený žádný druh pobytu a žalobkyni nedoložil, že by byl zaměstnancem zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem v České republice, dle ověření platnosti pojištění nebyl v rámci systému veřejného zdravotního pojištění pojištěn a nebyl účastníkem zdravotního pojištění ani v [země]. Uvedl, že má v České republice bydliště, a to na adrese [adresa žalovaného]. Na upomínky, které mu byly zaslány nereagoval. <i>7. Použití českého práva na vztah mezi účastníky se opírá o ustanovení čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, a o skutečnost, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy bydliště v České republice.</i> <i>8. Podle § 2636 odst. 1 obč. zák. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.</i> <i>9. Podle § 2636 odst. 2 obč. zák. příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.</i> <i>10. Podle § 2637 obč. zák. péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav. Péče o zdraví však není činnost spočívající jen v prodeji nebo jiném převodu léků.</i> <i>11. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. V dané věci má soud za prokázané, že žalovaný byl v období od 8. 1. 2021 do 11. 1. 2021 vyšetřen u žalobkyně a byly mu odebrány vzorky, které následně byly zpracovány v laboratoři žalobkyně. Tím byla mezi účastníky uzavřena smlouva o péči o zdraví ve smyslu § 2636 a násl. obč. zák. Z této smlouvy vznikla žalobkyni povinnost pečovat o zdraví žalovaného. Žalovaný nebyl účastníkem zdravotního pojištění ani v České republice podle § 2 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a pojištěn nebyl ani v Rumunsku, a je proto podle § 2636 odst. 2 obč. zák. povinen zaplatit žalobkyni za poskytnutou péči odměnu. Žaloba je tedy co do základu důvodná. 13. Pokud jde o výši odměny, žalobkyně provedla žalovanému v rámci ambulantní péče výkony v celkovém rozsahu 12 609 bodů, hodnota bodu u ní činila 1,33 Kč a výše úplaty tedy činí 16 769,97 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni tuto – již splatnou (viz dále) – částku dosud nezaplatil, soud žalobě ohledně ní vyhověl. 14. Právo žalobkyně na úroky z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 obč. zák. Splatnost odměny nebyla mezi účastníky sjednána a soud ji proto posoudil podle § 1958 odst. 2 obč. zák. Faktura [číslo] o jejímž doručení žalovanému soud nemá důvod pochybovat, obsahovala datum splatnosti 6. 5. 2021 a od následujícího dne je žalovaný v prodlení, žalobkyně žádala přiznat úroky z prodlení však až od podání žaloby. Proto soud žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení z jistiny za žalobkyní požadovanou dobu, nicméně vyšel z výše zákonného úroku z prodlení, který byl aktuální ke prvnímu dni prodlení, tedy ke dni 7. 5. 2021 a ve zbývající výši žalobu zamítl. 15. Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek neshledal. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (žaloba byla zamítnuta jen do části příslušenství – zákonného úroku z prodlení), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.