38 C 48/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 12. 2021 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 926,66 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dvě smlouvy o půjčce. První smlouva [číslo] byla uzavřena dne [datum] a byla na základě ní původním věřitelem poskytnuta žalované částka ve výši 7 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku 11 193 Kč, a to formou 39. týdenní splátek ve výši 287 Kč. Žalovaná nehradila své smluvní závazky řádně a včas, zaplatila jen 4 830 Kč Poslední splátka byla sjednána na 15. 7. 2006, od 23. 7. 2006 je žalovaná v prodlení. Dne [datum] původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 6. 1. 2020. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 6 813 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení 4 260,79 Kč na jistině a 8 026,53 Kč na kapitalizovaných úrocích z prodlení a dále úroky z prodlení od 19. 12. 2020. Žalovaná uvedenou částku žalobkyni přes upomínku neuhradila. Druhá smlouva [číslo] byla uzavřena dne [datum] a byla na základě ní původním věřitelem poskytnuta žalované částka ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku 16 640 Kč, a to formou 52. týdenní splátek ve výši 320 Kč. Žalovaná nehradila své smluvní závazky řádně a včas, zaplatila jen 2 200Kč Poslední splátka byla sjednána na 6. 1. 2007, od 14. 1. 2007 je žalovaná v prodlení. Dne [datum] původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 6. 1. 2020. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 14 420 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení 8 665,87 Kč na jistině a 16 355 Kč na kapitalizovaných úrocích z prodlení a dále úroky z prodlení od 19. 12. 2020. Žalovaná uvedenou částku žalobkyni přes upomínku neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení byla pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné následující skutečnosti. Právní předchůdce žalobkyně podepsal se žalovanou listinu nazvanou smlouvu o půjčce [číslo] to dne [datum], jejíž součástí byly i obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná měla tuto částku spolu s poplatky vrátit v pravidelných 39 týdenních splátkách ve výši 287 Kč, podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky ve výši 7 000 Kč (viz listina Smlouva o půjčce). Žalovaná přestala sjednané splátky hradit, zaplatila jen 4 830 Kč (viz tvrzení žalobkyně). Právní předchůdce žalobkyně dále podepsal se žalovanou listinu nazvanou smlouvu o půjčce [číslo] to dne [datum], jejíž součástí byly i obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná měla tuto částku spolu s poplatky vrátit v pravidelných 52 týdenních splátkách ve výši 320 Kč, podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky ve výši 10 000 Kč (viz listina Smlouva o půjčce). Žalovaná přestala sjednané splátky hradit, zaplatila jen 2 200 Kč (viz tvrzení žalobkyně). Obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek podle § 1879 občanského zákoníku v platném znění (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum]), Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem předchůdkyně žalobkyně ze dne 6. 1. 2021 odeslaném, dne 1. 2. 2021 (Oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek). Zástupce žalobkyně vyhotovil a žalované odeslal předžalobní výzvu (Výzva k plnění, poštovní podací arch). Žádné další důkazy nebyly v řízení navrhovány, žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná a neuváděla žádné skutečnosti ani důkazy na svoji obranu. <i>5. Dle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) účinného v době uzavření smlouvy smlouvou o půjčce nechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky.</i> <i>6. Dle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, v rozhodném znění, se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru a ze smlouvy o běžném účtu (§ 497 a § 708).</i> <i>7. Dle § 497 obchodního zákoníku, v rozhodném znění, se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Dle § 504 obchodního zákoníku, v rozhodném znění, je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.</i> 9. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] nevznikl ani s ohledem na jednu z předložených listin závazek v podobě úročené půjčky podle ust. § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 ani platná smlouva o úvěru dle § 497 obchodního zákoníku č. 513/1991 účinného do 1. 12.2013. 10. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazků vzniklých z podepsaných listin - smluv o půjčce, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit i z nedostatečného prověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. 11. Předně soud dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o půjčce ve výši 6 640 Kč, kterou měla žalovaná zaplatit navíc vedle jistiny ve výši 10 000 Kč a dále ve výši 4 193 Kč, kterou měla žalovaná zaplatit navíc vedle jistiny ve výši 7 000 Kč, že tyto částky nemohly představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 658 starého Občanského zákoníku (dále jen SOZ) účinného do 31. 12. 2013, resp. § 497 Obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček a spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že lze nepochybně sjednat poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje nárok z titulu blíže nerozčleněných poplatků jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 66,4 % ročně u smlouvy ze dne [datum] a 66,4 % ročně u smlouvy ze dne [datum] (59,9% za 39 týdnů odpovídá 79,8% ročně), a je tedy ujednáním neplatným dle § 39 SOZ pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 SOZ, jelikož neslouží ke krytí individuálně finančně náročnějšího či rizikovějšího obchodu, ale má složit ke generování zisku a plní tak funkci dalších úroků, tedy pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimoř