38 C 70/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou doručenou soudu dne 27. 12. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 96 674,95 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 110 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok z úvěru ve výši 11,90 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 1805 Kč měsíčně, vždy k 12.tému dni v měsíci. Žalovaný své povinnosti neplnil, dostával se s placením do prodlení a nereagoval ani na výzvy k zaplacení, žalobkyně proto využila svého práva a zesplatnila k 24. 2. 2021 celý úvěr a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení, žalovaný však ničeho nezaplatil, dostal se do prodlení se zaplacením celého úvěru. Dluh žalovaného činí 96 674,95 Kč na jistině, dlužné úroky a úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav, který odpovídá tvrzením v žalobě. [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se žalovaným elektronickou formou smlouvu o úvěru č. účtu [bankovní účet] (viz smlouva v EPR spisu), na základě které žalovanému poskytla téhož dne částku ve výši 110 000 Kč (viz výpis z úvěrového účtu v EPR spisu). Ve smlouvě byl sjednán úrok z úvěru ve výši 11,90% ročně, RPSN činila 12,76%. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 1 805 Kč měsíčně počínaje následujícím kalendářním měsícem, vždy k 12.tému dni v měsíci. Žalovaný své povinnosti neplnil, dopisem ze dne 24. 2. 2021 žalobkyně využila svého práva a zesplatnila k 24. 2. 2021 celý zbytek úvěru a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení ve výši 98 405 Kč (viz citovaný dopis v EPR spisu). Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně, které nijak nesporoval ničeho nezaplatil. Dluh žalovaného byl žalobkyní vyčíslen na částku 96 674,95 Kč na jistině (viz výpis z úvěrového účtu a dokument [anonymizováno] pre [anonymizována dvě slova] EPR spis). Do prodlení s placením celého dluhu se dostal žalovaný s ohledem na výzvu žalobkyně ze dne 24. 2. 2021 den po zesplatnění úvěru s ohledem na marné uplynutí předchozí výzvou poskytnuté lhůty. Do prodlení s jednotlivými splátkami se však žalovaný dostal vždy k 13tému dni v měsíci. Žalobkyně kapitalizovala úrok z prodlení a úrok za dobu do 18. 10. 2021. <i>5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 6. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva ve smyslu § 2395 občanského zákoníku o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla jako peněžní ústav žalovanému úvěr a ten se jej zavázal společně s úroky a poplatky za vedení účtu vrátit. Pokud své povinnosti nesplnil a byl k jejich splnění opětovně vyzván a žalobkyně využila svého ve smlouvě sjednaného práva dle § 1931 občanského zákoníku k zaplacení celého dluhu při splnění ujednaných podmínek, stal se dluh splatným dne 25. 2. 2021 jako celek ve výši 96 674,95 Kč. Tato částka představuje jistinu uvedenou ve výroku rozsudku. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Počátek prodlení s vrácením nedoplatku úvěru ve výši 96 674,95 Kč nastal 25. 2. 2021, prodlení s jednotlivými splátkami však nastalo dříve, úrok z prodlení z jednotlivých splátek pak byl kapitalizován a vyčíslen na 5 322,46 Kč (viz dokument [anonymizována čtyři slova] EPR spis), žalobkyně však požaduje v petitu jen 4347,66 Kč, sud proto žalobě v této částce vyhověl. Vedle úroku z prodlení je povinností žalovaného zaplatit i sjednané úroky ve výši 11,9% ročně z jistiny ze stejné částky od 25. 7. 2021, resp. z jednotlivých splátek i od dřívějšího data. Soud vyšel z listiny předložené žalobkyní (dokument [anonymizována čtyři slova] EPR spis), za období do 18. 10. 2021 bylo vyčísleno 6202,60 Kč, žalovaná bylo 5227,90 Kč, soud přiznal žalobkyni nárok na částku požadovanou petitem. Pokud se týká úroku z prodlení a úroku z úvěru od 19. 10. 2021 soud přiznal žalobkyni nárok na požadovanou procentuální výši 8,25% ročně, byť u úroku z úvěru by nárok činil 11,9% ročně. Proto soud žalobě žalobkyně vyhověl v plném rozsahu. Lhůta pro zaplacení byla stanovena v souladu s § 160 odstavec 1 o.s.ř. 7. Nad rámec shora uvedeného soud dodává, že smlouvu o úvěru shledal jako platnou a v souladu s judikaturou vyšších soudů. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze odkázat ohledně výše úrokové sazby úvěru na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Ohledně povinnosti poskytovatele zápůjček a úvěrů prověřit schopnost dlužníka úvěr splácet dle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru soud pro zjednodušení odkazuje na závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 034,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 868 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 96 674,95 Kč sestávající z částky 4 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 840 Kč ve výši 3 326,40 Kč.