38 C 9/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 1. 2022 vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 67 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce. Žalovaná svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce ve výši 67 000 Kč uznala dne 28. 12. 2015 (ověřený podpis je ze dne [datum]) a zavázala se jej zaplatit do 28. 2. 2016. Vzhledem k tomu, že svoji povinnost žalovaná nesplnila ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 15. 7. 2020, obrátil se žalobce na soud. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, zůstala v řízení zcela pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobce souhlasil s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání (viz č.l. 22). Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Soud zjistil následující skutkový stav, a to z listin založených žalobkyní. Dne [datum] připojila žalovaná své podpisy na listině nazvané Uznání dluhu datované [datum], v níž uvedla, že uznává svůj dluh ve výši 67 000 Kč vůči žalobci z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum], na základě které jí byla v hotovosti zapůjčena částka 67 000 Kč s úrokem ve výši 0,5% měsíčně a zavazuje se částku ve výši 67 000 Kč spolu s úrokem uhradit žalobci do 28. 2. 2016 v hotovosti v místě bydliště žalobce. Na listině jsou připojeny podpisy žalované, jejichž pravost byla uznána žalovanou za vlastní před [stát. instituce] dne 12. 1. 2016 (viz č.l. 7 a 7 rubová strana). Dopisem právního zástupce žalobce ze dne 15. 7. 2020 byla žalovaná vyzvána k zaplacení mimo jiné dluhu, který je předmětem tohoto řízení, dopis jí byl zasílán na adresu uvedenou v uznání dluhu u jejího jména a příjmení dne 26.8.2020 (viz č.l. 8 a 8 rubová strana). <i>5. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>6. Podle § 2053 OZ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> 7. Po právní stránce soud hodnotí předmět sporu takto. Žalovaná uznala písemným prohlášením, na kterém je připojeno uznání jejích podpisů za vlastní dne [datum], svůj dluh vůči žalobci co do právního důvodu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a co do výše 67 000 Kč. Soud tedy vyšel z ustanovení § 2053 OZ a dospěl k závěru, že jsou splněny formální i obsahové náležitosti nezbytné pro závěr, že listina předložená žalobcem má charakter uznání dluhu, a proto soud dospěl k závěru, že k datu 12. 1. 2016 dluh žalované vůči žalobci existoval a trval. Pokud pak žalovaná ničeho nenamítala a nebyla z její strany sdělena žádná tvrzení a žalobce současně uváděl v žalobě, že dluh stále trvá, soud vyšel z předpokladu, že dluh žalované vůči žalobci nezanikl a trvá i ke dni vyhlášení rozsudku. Soud tedy ohledně jistiny žalobě vyhověl. Pokud se týká příslušenství, pak soud postupoval dle § 1958 OZ a s ohledem na skutečnost, že v uznání dluhu je přesně stanovena lhůta pro zaplacení dluhu do 28. 2. 2016, prodlení žalované tak nastalo první následující den, tedy od 1. 3. 2016. Od tohoto dne tedy vznikl žalobci nárok též na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši nařízení vlády č. 351/2013 Sb. žalobě proto soud vyhověl i v části požadovaného příslušenství. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 160,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 350 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67 000 Kč sestávající z částky 3 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 240 Kč ve výši 2 570,40 Kč.