12 C 126/2022-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Dne [datum] podal navrhovatel u [název soudu] návrh na osvojení své nevlastní zletilé dcery [celé jméno osvojenkyně], rozené [celé jméno svědkyně], narozené [datum]. Návrh odůvodnil tím, že s dcerou má výborný rodičovský vztah, dcera mu odmalička říká„ tati“, dceru vychovával od jejího narození a biologický otec dcery je pro ni prakticky neznámý člověk, ačkoliv ví, kdo to je. S matkou dcery mají krásný partnerský vztah, a to i po 25 letech společného soužití. Dcera s osvojením souhlasí. Návrh byl podepsán navrhovatelem, dále osvojencem a její matkou, [celé jméno svědkyně], [datum narození]. 2. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tento soud vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu Plzeň-město, jako soudu místně příslušnému. 3. K výzvě soudu navrhovatel dne [datum] uvedl, že žádá o osvojení [jméno] z důvodů, že s dcerou chtějí spojit rodinu, s matkou dcery má také syna a dcera mu říká„ tati“, tak jako její děti, navrhovatelovi vnuci. Pro navrhovatele i dceru je to přínosné nejen v tom, že papírově bude její otec, ale také tím, že na úřadech nemusí vysvětlovat, proč píše jiného otce než má v rodném listě. Její pravý otec je alkoholik a feťák, má plno dluhů a dcera nejen, že ho nepovažuje za svého otce, ale bojí se zmíněných dluhů. 4. Při jednání navrhovatel uvedl, že dceru zná od doby jejího 1 roku, kdy se seznámil s její matkou, se kterou navázal vztah a dodnes jsou spolu partneři, žijící v jedné společné domácnosti. Znají se tak zhruba od roku 1991. [jméno] ho vnímá jako tatínka a samozřejmě i v současné době jako dědečka. Vnoučata vidí tak 4× za rok, oslovují jej dědo. Společně hovořili o možném osvojení a dospěli ke shodnému názoru, že návrh podají. Biologický otec dcery je alkoholik a nedalo se s ním vůbec o tomto mluvit. 5. Osvojenec – [celé jméno osvojenkyně] uvedla, že vztah s navrhovatelem má výborný, s tátou už jsou vlastně odmalička, ona ho samozřejmě vnímá jako svého otce. Její děti jej vnímají jako svého dědečka, vždycky když za ním jedou, tak ho oslovují jako dědu, starší syn dokonce tam již jezdí sám. Co se týče jejího manžela tak vychází s otcem dobře a bere ho jako tchána. Ohledně jména by nechali vše ve stávající variantě, tzn. jméno manželské. 6. Manžel [celé jméno účastníka], uvedl, že plně souhlasí s návrhem na osvojení, jejich vztah je jako otec - dcera, děti samozřejmě pojímají navrhovatele jako o svého dědečka. Manžel uvedl, že to nijak nebude na újmu nezletilých dětí. 7. Ustanovený opatrovník nezletilých k dotazu soudu při jednání uvedl, že v rámci řízení nebylo shledáno, že by osvojení bylo v rozporu se zájmy nezletilých dětí. 8. Dle rodného listu [stát. instituce] se dne [datum] narodila [jméno] [celé jméno svědkyně], a to rodičům [jméno] [příjmení], narozen [datum] a [jméno] [příjmení] [datum narození]. 9. Jednotlivé vztahy mezi účastníky soud zjistil z evidence obyvatel. 10. Dle § 847 odst. 1 písm. b) zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti. 11. Dle § 847 odst. 3 o. z. ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně. 12. Dle § 833 o. z. Osvojením zaniká příbuzenský poměr mezi osvojencem a původní rodinou, jakož i práva a povinnosti z tohoto poměru vyplývající. Zanikají také práva a povinnosti opatrovníka, popřípadě poručníka, který byl jmenován, aby za rodiče tato práva a povinnosti vykonával. 13. Dle § 850 odst. 2 o. z. trvá-li manželství osvojovaného, může být osvojen jen se souhlasem svého manžela. Nemůže-li manžel dát souhlas proto, že není plně svéprávný, nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou, soud zvlášť posoudí, zda osvojení není v rozporu s oprávněnými zájmy tohoto manžela, popřípadě dalších členů rodiny. 14. V daném případě soud dospěl k závěru, že došlo ke splnění zákonných podmínek, za kterých je možné osvojit zletilé dítě ve smyslu § 846 a následujících občanského zákoníku. Soud vycházel ze skutkových zjištění popsaných výše, podle kterých osvojitel je partner matky zletilé [jméno] a od jejího narození se fakticky dlouhodobě o ní staral jako o svou dceru. Podílel se tak na její výchově, pečoval o ní jako o vlastní a mezi nimi se vytvořil vztah stejný jako mezi otcem a dcerou. [jméno] vnímá navrhovatele jako svého otce, stejně tak jako její děti vnímají navrhovatele jako svého dědu. Soud nezjistil žádné důvody, pro které by případné osvojení zletilé [jméno] bylo na újmu nezletilých dětí, naopak uvedení faktického stavu do souladu s právním stavem je v jejich zájmu. Manžel i opatrovník nezletilých dětí vyjádřili s osvojením výslovný souhlas, stejně tak v rámci podání návrhu učinila matka zletilé [jméno], paní [celé jméno svědkyně]. Soud tak návrhu v plné míře vyhověl. Vzhledem k přání ponechání manželského jména osvojence, soud o příjmení nerozhodoval.