16 C 108/2023-19 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru. Žalovaný se nevyjádřil. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: Dne [datum] uzavřeli [anonymizována čtyři slova] se sídlem ve [země] a žalovaný smlouvu [číslo] o revolvingovém úvěru, vč. vydání platební karty s možností čerpat prostředky až do 25 000 Kč, kde zároveň byl sjednán tzv. maximální úvěrový rámec 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet vždy k 17. dni každého měsíce měsíční splátku vždy 5 % z čerpané výše úvěru, nejméně měsíčně 500 Kč. Žalovaný takto celkově čerpal 28 261,69 Kč. Byl sjednán úrok 22,68 % p.a. (RPSN: 34,18 %). S ohledem na porušování platebních povinností žalovaného, jenž žalobci uhradil celkově pouze 13 830 Kč, zesplatnila banka úvěr ke dni 30. 11. 2022. Banka následně postoupila svoji pohledávku smlouvou postupní ze dne [datum]. Postupníkem byl žalobce. Nesplacená jistina činí 19 936,30 Kč. Dále kapitalizovaný smluvní úrok za dobu do 1. 11. 2022 činí 2 195,83 Kč. V žalobním návrhu bylo požadováno 2 895,83 Kč, jde o shora uvedený úrok a dále poplatek 700 Kč za odeslání kuponů. Dále žalobce důvodně uplatnil smluvní pokutu 445,10 Kč, která byla sjednána sazbou 0,1 % denně, kapitalizováno ke dni 1. 11. 2022. Žalobce pak požadoval též 72 Kč jako náklady účelné při vymáhání v předsoudním stádiu (odchozí telefonní hovor). Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Tzv. povolený debet je upraven v § 2665 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., podle něhož pokud strany ujednají, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Uvedené ustanovení se analogicky vztahuje také na nepovolený debet, kdy přečerpání účtu nebylo sice povoleno (nebylo sjednáno, že klient takto účet přečerpat smí), avšak pro případ, že k přečerpání dojde, byly sjednány důsledky takové situace zejm. v podobě převedení pohledávky na zvláštní úvěrový účet. Poznamenává se, že ujednání o výši úroku představuje ujednání o ceně (§ 1813 o.z.), a proto na ně ve spotřebitelském vztahu nedopadají obecné zásady obsažené v § 1814 o.z. (tyto zásady stanoví neplatnost ujednání, zakládajících významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele; k takovým ujednáním se pak podle § 1815 přihlíží, jen pokud se jej sám spotřebitel dovolá). Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Tato zahrnuje soudní poplatek 815 Kč. Dále odměnu 3 x 300 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba). Dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Dále pak DPH 21 %.