16 C 128/2023-18 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru. Žalovaný se nevyjádřil. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: Účastníci uzavřeli [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobci úvěr vrátit spolu se sjednaným úrokem a dále s poplatkem za službu okamžitého vyplacení úvěru„ Presto“. Zaplatil žalobci pouze 189,68 Kč (resp. tato částka plynula na jistinu), platba došla 9. 5. 2022. Přitom úvěr byl splatný 25. 2. 2022. Jistina tedy činí 9 810,32 Kč. Dále žalobce důvodně požadoval smluvní pokutu kapitalizovanou částkou 910 Kč, a to ve výši 0,1% denně z jistiny za 90 dnů prodlení. Ve smyslu § 562 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. je (pro úkony učiněné od 1. 1. 2014) zapotřebí, aby elektronické nebo jiné technické prostředky umožňovaly zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Splnění těchto podmínek je zřejmě nutné zkoumat případ od případu. V daném případě bylo možné určit jednající osobu, byť může jít o případ hraniční, avšak podstatné zřejmě podle názoru soudu je, že žalovaný v tomto řízení nerozporoval provedení úkonů, které tvrdil (a byl povinen prokázat) žalobce. Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Příslušenství úvěru bylo sjednáno v poměrně značné částce (při porovnání příslušenství ve vztahu k jistině). V daném případě však s ohledem na nízkou jistinu je nutné zohlednit, že každému věřiteli poskytujícímu peníze vždy vznikají určité minimální fixní náklady administrativního charakteru. Jedná se např. o náklady na zaměstnance vyřizující úvěry, provozování internetové stránky, vedení počítačové databáze klientů, bankovní poplatky na zasílání peněz, telefonická linka, tvorba a zasílání upomínek. Tyto náklady nejsou nijak nižší ani při nízké poskytnuté jistině, protože je nelze objektivně snížit pod určitou hranici. Proto v případě velmi nízkých poskytnutých částek (označovaných též jako„ mikroúvěry“) není možné mechanicky poměřovat sjednané příslušenství ve vztahu k jistině, což by zdánlivě vedlo k závěru o nepřiměřenosti příslušenství. Příslušenství bylo v tomto případě podle názoru soudu sjednáno ještě v přiměřené výši. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Tato zahrnuje soudní poplatek 400 Kč. Dále odměnu 3 x 300 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba). Dále 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Dále pak daň z přidané hodnoty 21% Celkem 2 578 Kč.