16 C 14/2023-17 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal zaplacení částky 2 078 Kč s úrokem z prodlení, z důvodu vrácení částky, kterou žalovanému zaplatil žalobce na základě úvěrové smlouvy ze dne [datum]. Žalovaný se nevyjádřil. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a OSŘ a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, resp. v rámci lhůty, která jim byla stanovena ve výzvě k vyjádření (§ 101 odst. 4 OSŘ), se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv zároveň byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Pokud se jedná o plnění, které žalobce poskytl žalovanému, bylo prokázáno, že žalobce zaplatil žalovanému celkem 10 000 Kč dne [datum]. Pokud jde o vzájemné plnění, které poskytl žalovaný žalobci, bylo prokázáno, že žalovaný [datum] žalobci zaplatil [částka] a [datum] zaplatil žalobci 2 000 Kč. Pokud jde o otázku právního titulu poskytnutého plnění, potom nebylo jednoznačně prokázáno, že příslušnou smlouvu uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný. Podle žalobce byla totožnost žadatele o úvěr ověřována prostřednictvím kopie dokladů totožnosti, které jsou zaslány žadatelem. Uvedená okolnost, stejně jako zaslání určité identifikační částky (1 Kč) z účtu, nejsou však důkazem o tom, že skutečně žalovaný projevil konkrétní vůli. Nebyla tak prokázána pasivní legitimace žalovaného. Tedy lze uzavřít, že smlouva (tedy v podobě, v jaké je tvrzena žalobcem, tj. uzavřena právě osobou žalovaného a s tímto konkrétním obsahem) byla od počátku neplatná a nebyl dán právní důvod plnění. Pokud jde o právní posouzení věci, uvádí soud, že v daném případě došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., účinný od 1. 1. 2014 (tzv. nový občanský zákoník, dále jen OZ), uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení). Bezdůvodné obohacení u žalovaného vzniklo již v červnu 2022, žalobce považoval částku za splatnou (nejpozději 13. 11. 2022). Splatnost nastala dle názoru soudu skutečně bez zbytečného odkladu, tj. podle názoru soudu nejpozději dne 13. 11. 2022. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Žalovaný je tedy povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 1 000 Kč. Tedy částku 10 000 Kč, která je snížena o částku 9 000 Kč. Soud proto přiznal žalobci částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení od 14. 11. 2022 do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. nemá žádný účastník právo na náhradu nákladů řízení.