16 C 19/2023-13 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal žalobou ze dne 27. 7. 2022 vrácení úvěru. Žalovaný se nevyjádřil. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně (dále jen„ žalobce“) je insolvenční správkyní dlužníka [anonymizována dvě slova] (přesný název insolvenčního dlužníka: viz záhlaví), čímž je dána aktivní legitimace žalobce. Uvedená banka (další jen žalobce) a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, pod číslem úvěrového účtu [číslo], návrh smlouvy číslo [anonymizováno], akceptační dopis z [datum]. Úvěr byl poskytnut ve výši 750 000 Kč, smluvní úrok činil 5,49% p.a. a mělo být měsíčně spláceno 9 697 Kč, počínaje 21. 12. 2017 a konče v listopadu 2025. Z důvodu prodlení se splácením byl úvěr zesplatněn oznámením ze dne 30. 3. 2022, ke dni 14. 4. 2022. Pokud jde o dlužnou jistinu, na tuto bylo uhrazeno 272 930 Kč (uváděno zaokr.) a dlužná jistina tedy činí 477 070 Kč. Pokud jde o dlužné smluvní úroky, tyto zůstaly neuhrazeny co do částky 5 620 Kč, a to za dobu od 1. 5. do 31. 10. 2020 (ochranná doba v souvislosti s pandemií). Z dlužné jistiny pak žalobce důvodně požaduje jednak smluvní úrok od 22. 3. 2022 do zaplacení a jednak zákonný úrok z prodlení, který se rozhodl žádat od 15. 4. 2020 do zaplacení (ve prospěch dlužníka). Další požadovaná částka 49 615 Kč představuje smluvní pokutu 0,1% denně za dobu od 15. 4. do 27. 7. 2022 (z jistiny – viz shora), a to podle bodu VI.4 smlouvy o úvěru. Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Tato zahrnuje soudní poplatek 21 182 Kč. Dále 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky.