16 C 202/2022-16 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru. Žalovaný se nevyjádřil. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve výši 6 000 Kč, kteroužto částku poskytl úvěrující žalovaném v hotovosti tentýž den. Účastníci sjednali splatnost nejpozději do 2. 4. 2020 (v šedesátitýdenních splátkách), přičemž bylo sjednáno, že celkově bude zaplaceno 60 splátek po 180 Kč, tedy 10 800 Kč. Ve smlouvě však nebyl celkový rozdíl mezi částkou poskytnutou a částkou, která měla být postupně vrácena, označen podle svého obsahu jako úrok, nýbrž bylo sjednáno, že úrok činí údajně pouze 1 200 Kč, a to přesto, že tento úrok ve skutečnosti byl ve výši 4 800 Kč, jakožto rozdíl mezi částkou poskytnutou a částkou, která měla být vrácena. Další částky byly označeny jako odměna za administrativní činnost, popř. odměna za hotovostní inkaso splátek. Dále bylo nesporné, že bylo uhrazeno právními předchůdci žalobce pouze 5 590 Kč, naposledy 15. 5. 2020. Následně byla pohledávka [datum] postoupena žalobci. Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. n. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Ve smyslu § 1811 odst. 1 o.z. musí být veškerá smluvní ujednání ve spotřebitelské smlouvě jasná a srozumitelná. Tento požadavek např. nesplňuje ujednání o„ přirůstání úroku běžícího do zaplacení“ a s tím související konstrukce„ nové jistiny“, kdy se jednalo o dlužný úrok za splátky jsoucí v prodlení, který měl být připočítáván k jistině. Anatocismus (ujednání o úroku z úroku) je obecně přípustný, avšak zejména ve spotřebitelských smlouvách musí být sjednán zcela transparentně a srozumitelně běžnému spotřebiteli (rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 64 Co 77/2020). Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Ve zbytku nezbylo než žalobu zamítnout. S ohledem na nesrozumitelnost smluvních ujednání došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení (viz níže) 6 000 Kč, které bylo částečně vydáno co do 5 590 Kč a zbývá 410 Kč. Pokud jde o právní úpravu bezdůvodného obohacení (úprava účinná od 1.1.2014), občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení). Výzvu k zaplacení dal žalobce žalovanému dne 29. 12. 2022 (doručení žaloby náhradním způsobem). Splatnost nastala podle názoru soudu dne 30. 12. 2022. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 o.z. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Žalobce byl převážně neúspěšný. Žalovaný by měl právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Avšak žalovaný žádné náklady nepožadoval. Proto nemá žádný účastník právo na náhradu nákladů řízení.