16 C 40/2022-77 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal žalobou z 15. 3. 2022 regresního nároku na žalovaném jako bývalém [anonymizována dvě slova], který v [anonymizováno] věci [spisová značka] obdržel od povinného peněžité částky (celkem 211 304,21 Kč), které však následně v plném rozsahu nevyplatil oprávněnému. Stát proto nejprve (v rámci náhrady škody za nesprávný úřední postup) částku vyplatil oprávněnému a má nyní právo regresu. Do řízení vstoupil jako vedlejší účastník nynější [anonymizována dvě slova], jenž zastává shodný [anonymizována dvě slova], který se žalobou souhlasil. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť částky v plném rozsahu vyplatil, tj. nebylo nezvratně prokázáno, že obdržel od povinného jakoukoliv další částku nad rámec toho, co předal následně oprávněnému. Nástupce žalovaného v [anonymizována tři slova] [příjmení], [anonymizováno], si odmítl převzít spisy, tyto nejsou v držení žalovaného (byly ponechány v sídle úřadu) a žalovaný tak nemá přehled o průběhu dané exekuce. Byl prokázán následující skutkový děj: Dne [datum] podal oprávněný [příjmení] [právnická osoba], [anonymizováno] návrh proti povinnému [jméno] [příjmení], [IČO] k vymožení peněžité částky, přičemž [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] exekuci nařídil. Dále bylo prokázáno, že z majetku povinného bylo během exekuce k rukám [anonymizována tři slova] [celé jméno žalovaného] (nyní tedy žalovaného) získáno peněžité plnění celkem 211 304,21 Kč, když jednak dne 26. 11. 2010 bylo zaplaceno 148 229,88 Kč a dalších 15 101,53 Kč. Dále bylo [datum] obdobně vymoženo 47 972,80 Kč. Uvedené 3 platby jsou prokázány usnesením exekučního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] (bod [anonymizována dvě slova] odůvodnění citovaného usnesení). Přičemž uvedená skutková okolnost nebyla v exekučním řízení nikým zpochybněna a ze shodného zjištění vyšel v exekučním řízení také soud odvolací, který zcela shodně uvedl tyto platby ve svém usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] (bod 10 odůvodnění). Celkově tedy tímto způsobem přijal žalovaný v rámci úřední činnosti 211 304,21 Kč. Pro přehlednost je vhodné dodat, že podle rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 3594/2007 se v daném okamžiku považovaly tyto částky za splněné z hlediska hmotného práva, jinak řečeno došlo v tomto rozsahu k zániku závazku mezi oprávněným a povinným, takže to byl následně oprávněný, kdo se cítil důvodně poškozen tím, že částky mu nebyly exekutorem předány. Ke dni [datum] ukončil žalovaný výkon funkce [anonymizována dvě slova]. Jen pro úplnost se uvádí, přestože to nemá vliv na právní vztahy mezi účastníky, že [název soudu] původně výrokem [anonymizováno] usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] o částečném zastavení exekuce zastavil tuto exekuci rovněž ohledně další částky 350 000 Kč, avšak odvolací soud změnil uvedený výrok tak, že v této části se návrh povinného na zastavení exekuce zamítá. Šlo o další platbu, která nemá v nynějším řízení význam. Platbu povinný poskytnul v hotovosti fyzickým osobám, které se prezentovaly jako vykonavatelé soudního exekutora ([anonymizováno] [celé jméno žalovaného]), avšak bylo tomu tak až v roce 2012, tedy téměř rok poté, co [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] ukončil svoji [anonymizováno] činnost. Bez ohledu na to, že se vykázaly úředním razítkem soudního exekutora, bylo nutno tyto osoby považovat za tzv. falešné inkasanty (bod 11 odůvodnění Krajského soudu v Plzni). Nebylo tehdy v exekučním řízení ani později přesně vyjasněno, jak se k uvedenému razítku dostaly. K osobě oprávněného se dále uvádí, že ke dni [datum] původní oprávněný ([anonymizováno]) zanikl fúzí sloučením se [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO]. Toto soud uvádí v té souvislosti, že následně uvedený oprávněný (stal se účastníkem exekuce v rámci procesního nástupnictví, srov. usnesení exekutora ze dne [datum]) jednal vůči Českému státu [právnická osoba] uvedl nižší přijatou částku od exekutora, než která odpovídá skutečnosti. Toto pochybení je nutné přičítat v plném rozsahu právě tomuto novému oprávněnému, který podle všeho neobdržel od zanikající společnosti úplné podklady. Nejedná se např. o situaci postoupené pohledávky, kde se může přihodit, že postupitel nesdělí postupníkovi všechny podstatné informace. Uvedená skutečnost – ze které pak Český stát v odškodňovacím řízení mylně vycházel – nemůže naopak jít nijak k tíži povinného. Právě proto Český stát jednal (bohužel) v důvěře, že údaje uváděné poškozeným [příjmení] [jméno] jsou v plném rozsahu správné, neboť neměl důvodu o jejich správnosti pochybovat. Dále pak bylo prokázáno, že [anonymizována dvě slova] (žalovaný) z obdržené částky 211 304,21 Kč předal oprávněnému celkově 131 821 Kč. Toto skutkové zjištění uvedl [název soudu] v již citovaném usnesením ze dne [datum], [anonymizována dvě slova] odůvodnění. (Pozn.: Konkrétně zde konstatoval, že oprávněný obdržel celkově 149 558,85 Kč a z toho obdržel z rukou povinného 17 737,85 Kč) Přitom samotné jednoznačné skutkové tvrzení oprávněného – konkrétně již nástupnické [právnická osoba] - je obsaženo v podání z 6. 2. 2018, č.l. 89 exekučního spisu. O této skutečnosti proto nebylo důvodu ani v nynějším řízení pochybovat, protože pokud sám věřitel potvrdí přijetí plnění, není bez dalších zjištění důvod takovou okolnost nějak blíže prokazovat a prověřovat. Dne 26. 3. 2020 však uvedený subjekt [anonymizována dvě slova] uplatnil u nynější žalobkyně nárok na náhradu škody 211 304,21 Kč. Tedy nesprávně, jako kdyby z částky 211 304,21 Kč neobdržel ničeho, přestože ve skutečnosti měl uplatnit nárok o 149 558,85 Kč nižší. Z toho pak žalobce, při poměrně značném množství obdobných případů týkajících se tohoto žalovaného, vycházel a tuto částku dne 24. 3. 2021 vyplatil oprávněnému. Dne 13. 8. 2021 žalobce vyzval žalovaného k regresní úhradě uvedené částky s tím, aby plnil do 30. 11. 2021. Dne 15. 3. 2022 byla podána žaloba. Po právní stránce se věc řídí podle zákona číslo 82/1998 Sb., kdy žalobce musel vyplatit poškozenému (oprávněnému) vzniklou škodu. Podle § 16 odst. 1 cit. zák. má v dalším kroku stát právo, požadovat regresní úhradu na úředních osobách, pokud škodu způsobily. Jelikož z přijaté částky 211 304,21 Kč vyplatil exekutor oprávněnému pouze 131 821 Kč, aniž by zároveň bylo zjištěno, že např. rozhodl příkazem k úhradě nákladů exekuce o pravomocném přiznání určitých nákladů exekuce svojí osobě, způsobil nepředáním rozdílu (79 483,21 Kč) škodu tímto nesprávným úředním postupem. Zároveň dle § 18 odst. 1, 2 cit. zák. prokázal žalobce zavinění žalovaného, neboť to byl žalovaný, kdo v plném rozsahu vedl exekutorský úřad, takže v rámci obecné prevenční povinnosti mohl a také měl dostatečně organizovat činnost svých zaměstnanců vč. příslušných kontrolních mechanizmů tak, aby bez průtahů byly vždy vymožené částky vyplaceny věřitelům. Bylo tedy prokázáno zavinění (žalovaný se zjevně spoléhal bez dostatečného důvodu, že zaměstnanci všechny částky řádně přepošlou). Šlo přinejmenším o zavinění ve formě nedbalosti, silnější forma zavinění zjištěna nebyla. Žalovaný naopak neuváděl žádné okolnosti typu vyšší moci (povodeň, která by zničila hotovost), případně jednání zaměstnance (zpronevěru spáchanou některým ze zaměstnanců), což jsou okolnosti, které by jej mohly za splnění dalších okolností vyvinit. Soud proto žalobě vyhověl. Částka byla splatná na výzvu žalobce, v níž poskytl žalovanému značnou lhůtu do konce listopadu 2021, proto od dalšího dne běží úrok z prodlení. Výrokem II. soud žalobu částečně zamítl v rozsahu částky, kterou žalovaný oprávněnému řádně vyplatil. Soud neprovedl navrhovaný důkaz výslechem žalovaného ani výslechem oprávněného, neboť nebyla označena konkrétní skutková událost, kterou by tyto důkazy mohly osvětlit. Shodně tak nebyl vyžádán„ odškodňovací spis“ ministerstva, jelikož spis jako takový veden není. Navíc všechny shora uvedené skutkové okolnosti byly dostatečně prokázány provedenými důkazy. Pokud pak žalovaný mj. argumentoval tím, že přece současný exekutor by měl mít v rukou exekutorské spisy, které naopak nemůže mít k dispozici žalovaný jako soukromá osoba, potom je podstatné následující. Žalovaný by měl být čistě z logického pohledu prokazatelně schopen buďto předložit původní spisy, anebo potvrzení, že tyto spisy předal svému nástupci. Tudíž okolnost, že současné spisy (tj. spisy, nahrazující po provedené rekonstrukci spisy původní) neobsahují všechny údaje, jde k tíži žalovaného. [ulice] účastník [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] osvědčil notářským zápisem z [datum] (podrobněji citován níže), že listiny, nabízené mu jako„ exekutorské spisy“, těmito spisy nebyly a jde spíše o jejich části. Za velmi podstatnou okolnost soud považuje to, že např. přinejmenším v kárném řízení vedeném pod spisovou značkou [spisová značka] žalovaný jako [anonymizována dvě slova] nic nenamítal proti závěru, že vedl své spisy elektronicky (viz odůvodnění rozhodnutí kárného senátu, č.l. 63). Naproti tomu však bývalá zaměstnankyně žalovaného [příjmení] [jm