16 C 63/2023-35 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru. Žalovaný se nevyjádřil. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobců, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na tomto základě žalovaný obdržel částku 40 000 Kč. Zavázal se zaplatit celkem 60 splátek týdně po 1 200 Kč, počínaje 26. 10. 2018 a konče 13. 12. 2019. Přitom bylo dohodnuto, že nad rámec poskytnuté jistiny bude zaplacen (vrácen)„ úrok“ 8 000 Kč, dále vedle toho„ odměna za administrativní činnost“ rovněž ve výši 8 000 Kč a dále úplata za„ hotovostní inkaso splátek“ ve výši 16 000 Kč. Uvedené 3 dílčí částky žalobce souhrnně v žalobě označil jako„ úhrady za služby“, přičemž soud má za to, že z těchto částek je nutné tzv. úrok (8 000 Kč) a tzv. odměnu za administrativní činnost (8 000 Kč) považovat celkově za odměnu za poskytnutí peněz, tedy fakticky byl sjednán úrok 16 % z jistiny 40 000 Kč. Žalovaný poté uhradil (vrátil) částku 25 900 Kč. Dne [datum] věřitel postoupil uvedenou pohledávku žalobci. Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ve smyslu § 1811 odst. 1 o.z. musí být veškerá smluvní ujednání ve spotřebitelské smlouvě jasná a srozumitelná. Dle názoru soudu byl žalovaný matoucím způsobem informován o výši sjednaného úroku, neboť tento byl uměle snížen a nominálně uváděn jako 8 000 Kč (fakticky 16 000 Kč – viz výše). Dále pak měla tato formulace ve smlouvě za následek, že sjednaný úrok (16 000 Kč) činil ve skutečnosti 40 % z jistiny, a to za dobu lehce přesahující 1 rok, avšak zdánlivě se jednalo o úrok v přiměřené výši 8 000 Kč (20 %). Dále má soud za to, že se zásadou poctivosti, která platí obecně pro všechny právní transakce, je sjednat poplatek za hotovostní inkaso 267 Kč z každé splátky, která by činila 1 200 Kč (výpočet: 16 000 Kč: 60 splátek). Vždy z uskutečněné platby 1 200 Kč by tedy asi 22 % neplynulo na umořování úvěru, což soud považuje za nemravné bez ohledu na zdánlivý komfort s takovýmto ujednáním spojený. Smlouva tedy byla od počátku absolutně neplatná. Pokud jde o právní úpravu bezdůvodného obohacení (úprava účinná od 1.1.2014), občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení). Výzvu k zaplacení dal žalobce žalovanému ke dni 13. 12. 2019 (postupováno ve prospěch žalobce – v uzavřené smlouvě, byť neplatné, prohlásil žalovaný, že provede poslední úhradu do 13. 12. 2019). Splatnost nastala podle názoru soudu dne 13. 12. 2019. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 o.z. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci přijatou částku 40 000 Kč, která je snížena o částku 25 900 Kč, tj. 14 100 Kč. Ve zbytku nezbylo než žalobu zamítnout. S ohledem na formulaci petitu v žalobě, kde žalobce kapitalizoval (v souladu se svým právním názorem) úroky a úroky z prodlení, nelze zamítavý výrok formulovat podrobnějším způsobem, než jak uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku, kdy pro účely úspěchu ve věci je podstatné to, že jistina byla požadována ve výši 36 050,07 Kč, přiznána ve výši 14 100 Kč a zamítavá část se tedy týká jistiny 21 950,07 Kč s příslušenstvím. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Ve zbytku nezbylo než žalobu zamítnout. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Úspěch žalobce činil 39%, žalobce byl převážně neúspěšný. Žalovaný by měl právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Avšak žalovaný žádné náklady nepožadoval. Proto nemá žádný účastník právo na náhradu nákladů řízení.