16 C 93/2023-18 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru. Žalovaný se nevyjádřil. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o úvěru, který byl skutečně poskytnut ve výši 10 000 Kč se splatností do 6. 1. 2022. Byl sjednán úrok celkově ve výši součtu částky 295,89 Kč (označeno ve smlouvě jako úrok) a částky 3 994,11 Kč (ve smlouvě označeno jako poplatek za poskytnutí úvěru). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky [anonymizováno], tj. elektronickou formou, úvěr byl poskytnut žalovanému na jeho účet číslo [bankovní účet]. Na tuto pohledávku žalovaný ničeho nevrátil. Následně věřitel postoupil pohledávku [datum] žalobci. Předmětem žaloby je jistina 10 000 Kč a výše uvedený úrok. Z těchto částek společně pak ze zákona vzniká právo na zákonný úrok z prodlení. Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Příslušenství úvěru bylo sjednáno v poměrně značné částce (při porovnání příslušenství ve vztahu k jistině). V daném případě však s ohledem na nízkou jistinu je nutné zohlednit, že každému věřiteli poskytujícímu peníze vždy vznikají určité minimální fixní náklady administrativního charakteru. Jedná se např. o náklady na zaměstnance vyřizující úvěry, provozování internetové stránky, vedení počítačové databáze klientů, bankovní poplatky na zasílání peněz, telefonická linka, tvorba a zasílání upomínek. Tyto náklady nejsou nijak nižší ani při nízké poskytnuté jistině, protože je nelze objektivně snížit pod určitou hranici. Proto v případě velmi nízkých poskytnutých částek (označovaných též někdy jako„ mikroúvěry“, byť zde v případě částky 10.000 Kč již takovéto označení není přiléhavé) není možné mechanicky poměřovat sjednané příslušenství ve vztahu k jistině, což by zdánlivě vedlo k závěru o nepřiměřenosti příslušenství. Příslušenství bylo v tomto případě podle názoru soudu sjednáno ještě v přiměřené výši. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Tato zahrnuje soudní poplatek 800 Kč. Dále odměnu 3 x 300 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba). Dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Dále pak daň z přidané hodnoty 21% Celkem 2 252 Kč.