18 C 379/2022-17 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14.09.2022 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 823 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 6 625 Kč, a to nejpozději do 24. 3. 2021. Smluvní strany si dohodly smluvní pokutu při nesplacení celkové dlužné částky v termínu splatnosti, a to v čl. 2 smlouvy tak, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit smluvní pokutu v případě neplnění závazků ze smlouvy, a to ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Částka 5 000 Kč byla žalovanému zaslána na jím označený účet ve smlouvě. Dne [datum] došlo mezi účastníky k uzavření dodatku ke smlouvě o zápůjčce, na základě tohoto dodatku žalobkyně navýšila žalovanému zápůjčku o 5 000 Kč, a to včetně poplatku za navýšení zápůjčky ve výši 1 250 Kč, když uvedené navýšení vč. poplatku bylo splatné nejpozději do 24. 3. 2021. Navýšená částka byla žalovanému rovněž zaslána bezhotovostně na jím označený účet. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni ve lhůtě splatnosti nevrátil, a to ani přes předžalobní výzvy žalobkyně, které mu byly opakovaně zasílány, a to dne 7. 4. 2021, 16. 6. 2021, 23. 6. 2021, 30. 6. 2021 a 9. 7. 2021. Za zaslání uvedených výzev žalobkyně žalovanému vyúčtovala náklady celkem ve výši 2500 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V dané věci se žalobkyně, ani žalovaný na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jejich konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o zápůjčce vč. jejího dodatku a všeobecných obchodních podmínek, výpisu z účtu žalobce, upomínek zaslaných žalovanému, spotřebitelském úvěru [číslo] předžalobní upomínky vč. poštovního podacího archu, vzal soud v daném případě za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru ve znění dodatku ze dne [datum], a to ve smyslu ust. § 2 a násl. zákona č. 145/2010 Sb. v rozhodném znění ve spojení s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění. 5. Podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě výše uvedené smlouvy vč. jejího dodatku žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr, a to včetně poplatků za sjednání úvěru. Žalovaný tuto svoji povinnost řádně a včas nesplnil, proto žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu dle [číslo]. úvěrové smlouvy ve výši 4 460 Kč, kterou ponížila o úhradu ze strany žalovaného na částku 2 948 Kč. Vzhledem k tomu tedy, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy a jejího dodatku, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky, poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty v souvislosti s prodlením žalovaného i nárok na vynaložené náklady za zaslání 5 upomínek, a to včetně nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Proto soud žalobě žalobkyně co do těchto částek vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když žalovanému uložil povinnost zaplatit tyto částky ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 823 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.