18 C 398/2022-15 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 10. 2022 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 517 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný použil ke své přepravě dopravní prostředek městské dopravy provozovaný právním předchůdcem žalobkyně a na výzvu pověřené osoby právního předchůdce žalobkyně se neprokázal platným jízdním dokladem, proto mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně jízdné a přirážku k jízdnému, což doposud neučinil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobkyně již v podané žalobě projevila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovaného, tento se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Z hlášení a záznamu o provedené přepravní kontrole za zjištěné a prokázané, že žalovaný cestoval v [obec] dne [datum], byl kontrolován kontrolním orgánem právního předchůdce žalobkyně a na jeho výzvu se neprokázal platnou jízdenkou, na místě nezaplatil ani jízdné ve výši 17 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 5. Dle § 2550 občanského zákoníku, v rozhodném znění, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 6. Dle čl. 11 odst. 7 Smluvních přepravních podmínek MHD Dopravního podniku [územní celek] a [obec], cestující, který se na výzvu pověřené osoby dopravce neprokáže platným jízdním dokladem za svoji osobu, za přepravu spoluzavazadla nebo psa, je povinen zaplatit jízdné nebo přepravné a přirážku k jízdnému. Cestující, který poruší tyto smluvní přepravní podmínky jiným způsobem, je povinen zaplatit přirážku k jízdnému. Přirážka se stanovuje ve výši 1 500 Kč. 7. Dle § 18a odst. 2 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., v rozhodném znění, cestující je povinen dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif. 8. Dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., v rozhodném znění, cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. 9. Žalovaný tedy použil veřejný hromadný dopravní prostředek provozovaný právním předchůdcem žalobkyně, aniž by zaplatil jízdné. V důsledku tohoto jednání žalovanému vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně kromě ceny jízdného a rovněž i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, dostal se do prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, když úroky z prodlení jsou požadovány žalobkyní ve výši odpovídající § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v rozhodném znění. Pohledávka za žalovaným byla přitom platně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] v souladu s ust. § 1895 NOZ. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu a žalovaného zavázal povinností zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně jejího příslušenství ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, celkem ve výši 400 Kč, když tato částka představuje zaplacený soudní poplatek za řízení dle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v rozhodném znění. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.