20 C 102/2023-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 19 065,92 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 3. 2. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným, jako klientem, byla dne 13. 6. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 66 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze Smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3., podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru, čímž vzniká také Nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 81 829,39 Kč. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru žalovanému oznámením ze dne 20. 10. 2019. Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. 6 Smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením Nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně s žalovaným se v čl. 6 Smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobce uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobkyně jakkoliv neplnil, bylo ze strany žalobce zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí]. Soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.5. Smlouvy, tedy částky ve výši 998,00 Kč a 12 936,08 Kč. Částka ve výši 12 936,08 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné Nové jistiny úvěru ve výši 81 829,39 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této Nové jistiny úvěru do 20. 4. 2020. Prodlení žalovaného s úhradou Nové jistiny úvěru trvalo i po datu 20. 4. 2020. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu ze dne 17. 1. 2023, ve které vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 71 077,36 Kč od 21. 4. 2020 do 17. 1.2023. V souladu s limity dle čl. 6 Smlouvy, respektive s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, na částku ve výši 19 065,92 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 13. 6. 2019 uzavřela žalobkyně jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným úvěrovou smlouvy [číslo]. Na základě shora uvedené smlouvy se pak žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 66 000 Kč při úrokové sazbě ve výši 166,41 % ročně. Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. 6 Smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením Nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně s žalovaným se v čl. 6 Smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobce uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč (Smlouva). Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že v tomto řízení posoudil soud smlouvu jako platně uzavřenou a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni mimo jiné jistinu ve výši 72 675,36 Kč a také smluvní pokutu dle čl. 6 Smlouvy ve výši 12 936,08 Kč za období od 22. 10. 2019 do 20. 4. 2020 žalovaný byl dopisem ze dne 17. 1. 2023 vyzván k úhradě smluvní pokuty ve výši 19 065,92 Kč za období od 21. 4. 2020 17. 1. 2023 (předžalobní upomínka). <i>4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Soud se v projednávané věci odchýlil od své zavedené a jinak neměnné praxe senátu 20 C, který s odkazem na nepřiměřenou výši ujednání o úrocích jinak považuje obdobné úvěrové smlouvy za absolutně neplatné. Srovnej např. rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. V dané věci se s ohledem na závěry rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], spolu s § 13 občanského zákoníku od uvedené praxe výjimečně odchýlil a uložil žalovanému zaplatit smluvní pokutu ve výši 19 0654,92 Kč, která byla vypočtena jako 0,1 % denně z částky 71 077,36 Kč od 21. 4. 2020 do 17. 1.2023, a to podle článku 6.5. Smlouvy, v souladu s § 2048 občanského zákoníku a § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1.1.2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 914 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 065,92 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 900 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.