20 C 130/2023-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17. května 2023 domáhala proti žalované vydání rozhodnutí o neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu. Žalobu odůvodnila tím, že předmětný byt č. [anonymizováno] se nachází na adrese [adresa žalobkyně]. Jedná se o byt velikosti [anonymizováno] metrů čtverečních a dispozice [anonymizováno]. Uvedla, že dne 9. května 2023 obdržela od vlastníka bytu výzvu k vrácení bytu. Nesouhlasila, že by porušila nájemní vztah zvlášť hrubým způsobem. S prodlením nájemného byla pouze několik dní. Nejsou jí známy žádné stížnosti ostatních nájemníků ani to, že by je obtěžovali její zvířata. Doplnila, že před uvedenou výzvou neobdržela žádnou písemnou výpověď z nájmu bytu. 2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že ani ze samotného textu žaloby nevyplývá, že by dala žalobkyni výpověď z nájmu bytu. K výpovědi z nájmu bytu nikdy nedošlo. Výzva k vrácení bytu nebyla myšlena jako výpověď, ale mělo jí být docíleno dobrovolného opuštění bytu žalobkyní, jelikož z bytu žalobkyně se ozývá hluk a žalobkyně obvykle hradí nájemné se zpuštěním. Navrhla zamítnutí žaloby. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě obě účastnice se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jejich souhlas a věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Z nájemní smlouvy ze dne 5. 12. 2022 uzavřené mezi žalovanou jako pronajímatelem a žalobkyní jako nájemcem soud zjistil, že se strany dohodly, že žalovaná přenechá žalobkyni na dobu určitou od 6. 12. 2022 do 31. 12. 2023 k užívání byt číslo [anonymizováno] na adrese [adresa žalobkyně], o velikosti [anonymizováno] m² a dispozici [anonymizováno]. Ve smlouvě bylo ujednáno měsíční nájemné a zálohy za služby, vše se splatností Splatnost byla stanovena předem k poslednímu dni předcházejícího měsíce. Z dopisu ze dne 9. května 2023, označeného jako hrubé porušení nájemní smlouvy – výzva k vrácení bytu, soud zjistil, že žalovaná vyzvala žalobkyni k vrácením bytu do 31. 5. 2023. Důvodem bylo hrubé porušení nájemní smlouvy, a to nehrazení nájemného a záloh za služby za měsíc květen a přetrvávající stížnosti ostatních nájemníků v domě na obtěžování jejich klidu. Z poštovních poukázek typu A soud zjistil, že žalobkyně zaplatila žalované tímto způsobem nájemné a zálohu za služby za měsíce leden až květen 2023 vždy ve výši 10 900 Kč s tím, že poslední platba byla prostřednictvím poštovní poukázky poukázána dne 5. 5. 2023. <i>5. Podle § 2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.</i> 6. Na základě shora uvedených skutkových zjištění, která se shodují se závěrem soudu o skutkovém stavu věci, posoudil soud věc po právní stránce tak, že žaloba je nedůvodná. Listinu označenou žalovanou jako výzva k vrácení bytu soud neposoudil podle jejího obsahu jako výpověď z nájmu bytu podle § 2286 a následující občanského zákoníku. Ačkoliv si žalobkyně byla při podání žaloby zjevně vědoma toho, že se o výpověď nejedná, podala žalobu na určení oprávněnosti právního jednání, které žalovaná neučinila. Sama žalobkyně uvedla, že obdržela výzvu k vrácení bytu a nikoliv výpověď z nájmu a dále uvedla, že před výzvou neobdržela žádnou výpověď. Přesto podala návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, kterému nelze vyhovět, protože tady žádná výpověď z nájmu bytu není. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 356 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení a vyjádření ve věci) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 600 Kč ve výši 756 Kč Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.