20 C 151/2023-24 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 15. 5. 2023domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit jí částku 22 125 Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným jako vydlužitelem a žalobkyní jako zapůjčitelem byla v souladu s ustanovením § 2390 a násl. občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému přenechat částku ve výši 22 125 Kč. Závazkem žalovaného pak bylo zapůjčenou částku ve výši 22 125 Kč vrátit. Žalobkyně svou část závazku splnila, neboť předmětnou částku v den uzavření smlouvy žalovanému zapůjčila. Ze strany žalovaného však ke splnění závazku nedošlo. Žalovaným bylo dne 19. 10. 2022 učiněno písemné uznání dluhu, kdy uznal svůj dluh co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit do 31. 10. 2022. Přestože byl žalovaný k úhradě dluhu několikrát žalobcem vyzván, k dnešnímu dni ke splnění závazku nedošlo. Poslední písemná výzva zaslaná žalovanému žalobcem je ze dne 17. 4. 2023. 2. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně předala žalovanému dne 4. 8. 2022 částku 22 125 Kč za účelem poskytnutí zápůjčky (výdajový pokladní doklad). Žalovaný dne 19. 10. 2022 uznal, že má vůči žalobkyni dluh ve výši 22 125 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 4. 8. 2022 a zavázal se dluh uhradit do 31. 10. 2022 (kopie uznání dluhu). Žalovaný byl o úhradu dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne 17. 4. 2023. <i>4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>5. Podle § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> 6. Na základě shora učiněného závěru o skutkovém stavu věci a po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaný si od žalobkyně vypůjčil částku 22 125 Kč, svůj závazek vrátit tuto částku uznal a zavázal se ji vrátit do 31. 10. 2022. To však neučinil. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval okolnosti na svoji obranu, jelikož s ohledem na uznání dluhu platí vyvratitelná právní domněnka o existenci žalované pohledávky. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením dluhu, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 307,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 886 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 125 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 960 Kč ve výši 1 461,60 Kč. 8. Lhůta pro splnění všech povinností byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.