20 C 306/2022-149 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 72 499,30 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ banka") a žalovaný uzavřeli dne 30. 1. 2006 smlouvu o poskytnutí kreditní karty [anonymizována dvě slova], která je smlouvou o úvěru ke kreditní kartě. Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit, který byl postupně navýšen až do výše 71 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěrový rámec splácet měsíční povinnou minimální splátkou. Dle bodu 6.4 Obchodních podmínek:„ Minimální splátka uvedená na Výpisu z kartového účtu se stanoví níže uvedeným výpočtem. Minimální splátka = 3,2 % z Aktuálního zůstatku + Splátky programů splátek + úroky za poslední období + částka, o kterou je v den vystavení Výpisu z kartového účtu překročen Kreditní limit + všechny nesplacené Minimální splátky z předchozích Výpisů z kartového účtu + všechny typy poplatků a smluvních pokut nebo 200 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší, maximálně však Aktuální zůstatek.“ Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, jak vyplývá z měsíčních výpisů z účtu. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a předmětný dluh ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě dne 20. 2. 2022 prohlásila za splatný v celé výši. Ke dni splatnosti dlužil žalovaný částku 80 448,69 Kč. Tento dluh je tvořen dluhem na jistině ve výši 70 999,30 Kč, z částky kapitalizovaných úroků ke dni 20. 2. 2022 ve výši 7 949,39 Kč a z částky 1 500,00 Kč představující dlužné poplatky. Výše dluhu vyplývá z výpisu z účtu kreditní karty. Žalobce požaduje smluvní úrok z úvěru ve výši 23,99 % p.a. z jistiny 70 999,30 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z jistiny. Aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 25. 5. 2022 mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a společností [právnická osoba] (dále jen„ banka"), [IČO], a mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizováno] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022. 2. Žalovaný k žalobě namítl nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy. Dále doplnil, že žalobkyně mu již v průběhu uvedeného smluvního vztahu poskytla další půjčku ve výši 150 000 Kč, tzv. hotovost na zavolanou, tuto měl zcela uhradit. Dále namítl neplatnost smlouvy s odkazem na nedostatečné přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. 3. Z žádosti o [anonymizováno] kreditní kartu ze dne 24. 1. 2006, měsíčních výpisů z úvěrového účtu a výpisů z účtu kredit karty soud zjistil, že žalovaný požádal o vydání kreditní karty, skrze kterou mohl čerpat úvěr až do částky 71 000 Kč Součástí smlouvy byl také sazebník a obchodní podmínky pro držitele [anonymizováno] kreditních karet. Žalovaný doložil, že v době žádosti byl zaměstnán u [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem 19 495 Kč (potvrzení zaměstnavatele). Dále uvedl, že u [právnická osoba] má další povolený debet na účtu až do částky 30 500 Kč. Z listin založených ve spise na číslech listu 15-20 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] přezkoumala na základě shora uvedených údajů schopnost žalovaného splácet úvěr, a to až do částky 38 000 Kč. Z výpisu z kartového účtu pro období od 14. ledna 2022 do 16. února 2022 soud zjistil, že ke dni 16. 2. 2022 činil dluh žalovaného vůči [právnická osoba] částku 80 448,69 Kč. Úroková sazba činila 23,99 % ročně. Dne 22. února 2022 banka okamžitě zesplatnila pohledávky z kreditní karty. Obecně známou skutečností je, že 1. 3. 2016 došlo k převodu vlastnických práv retailového bankovnictví [anonymizováno] [právnická osoba] na [právnická osoba] čímž byla formálně dokončena prodejní část akvizice původního věřitele. Tuto skutečnost potvrzuje též výpis účtu karty pro měsíce červenec a srpen 2016. Z oznámení o postoupení ze dne 19. 7. 2022 soud zjistil, [právnická osoba] [anonymizováno], oznámila žalovanému postoupení pohledávek z titulu dluhu na [jméno] [příjmení] kreditní kartě uzavřené dne 30. 1. 2006. Toto oznámení bylo žalovanému zasláno dne 20. 7. 2022 na obě známé adresy. Postoupení pohledávky ze [právnická osoba] [anonymizováno] na žalobkyni se podává taktéž ze smlouvy pohledávek ze dne 7. 6. 2022. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze 14. 6. 2022, odeslaného [právnická osoba] téhož dne soud zjistil, že banka oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] zaslala toto vyrozumění na obě známé adresy. Postoupení pohledávky se podává taktéž ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2018 spolu z dílčích smlouvou číslo 2018 [číslo] ze dne 25. 5. 2022. Z oznámení [právnická osoba] ze dne 30. 9. 2010 soud zjistil, že banka schválila žalovanému [příjmení] půjčku ke kreditní kartě ve výši 136 000 Kč. Finanční prostředky byly převedeny na určený běžný účet dne 29. 9. 2010. Informace o splátkách v rámci kreditní karty měly být poskytnuty v měsíčních výpisech ke kreditní kartě. Z oznámením [právnická osoba] ze dne 13. května 2011 soud zjistil, že banka do programu splátek zařadila tzv. hotovost na zavolanou. Jedná se o kartovou operaci zúčtovanou dne 12. 5. 2011 týkající se částky 19 000 Kč. Splátka této kartové operace činila 431,13 Kč měsíčně a byla automaticky zařazena do minimální splátky kreditní karty. Z oznámení banky ze dne 16. 1. 2012 soud zjistil, že do programu splátek byla zařazena hotovostní půjčka na zavolanou ve výši 36 000 Kč a její splátka byla zahrnuta do minimální splátky kreditní karty. Z oznámení banky ze dne 23. 10. 2012 soud zjistil, že bankou byl schválen zvláštní limit ve výši 152 000 Kč k [jméno] kreditní kartě a její čerpání bylo zařazeno do programu splátek kreditní karty. Z oznámení banky ze dne 13. 6. 2013 soud zjistil, že na žádost žalovaného byla do programu splátek zařazena půjčka – hotovost na zavolanou ve výši 42 000 Kč. Splátka této půjčky byla zařazena do minimální splátky kreditní karty. Z oznámení banky ze dne 15. 5. 2014 soud zjistil, že k žádosti žalovaného banka schválila zvláštní limit ve výši 143 000 Kč k vydané kreditní kartě. Jednalo se o bezhotovostní převod ([anonymizováno] hotovost na zavolanou) částky 143 000 Kč s tím že měsíční splátka byla zařazena do minimální měsíční splátky kreditní karty. Z oznámení banky ze dne 15. 8. 2015 soud zjistil, že banka schválila zvláštní limit kreditní karty ve výši 149 000 Kč a měsíční splátka byla zahrnuta do minimální splátky kreditní karty. Z potvrzení banky ze dne 31. března 2015 soud zjistil, že ke dni 30. 3. 2015 byla celková dlužná částka na kreditní kartě 181 700,02 Kč a byla tvořena aktuálním zůstatkem kreditní karty ve výši 12 246,74 Kč a v ostatním dalšími položkami programu splátek typu extra hotovost na zavolanou, případně automatický nákup na splátky. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 1. 6. 2016 soud zjistil, že zůstatek kreditní karty činil ke dni 31. 5. 2016 částku 196 481,50 Kč a byl tvořen co do částky 10 150,62 Kč zůstatkem kreditní karty a ve zbylém rozsahu byl tvořen dalšími položkami programu splátek extra hotovost na zavolanou, případně automatickým nákupem na splátky. 4. Soud neprovedl žalovaným navržené důkazy kompletním výpisy z úvěrového účtu pro nadbytečnost. <i>5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>6. Dle ust. 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, v rozhodném znění, se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru a ze smlouvy o běžném účtu.</i> <i>7. Dle ust. § 497 obchodního zákoníku, v rozhodném znění, se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 8. Na základě shora učiněných skutkových zjištění a po právním posouzení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu požadované jistiny úvěrového rámce 70 999,30 Kč, tedy žalovaným skutečně čerpaným finančním prostředkům. Zejména po zhodnocení žalovaným předložených listinných důkazů týkajících se rozšíření úvěru nad částku 38 000 Kč se soud ztotožnil se stanoviskem žalovan