20 C 342/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 9. 2022 a doplněnou podáním ze dne 5. 12. 2022 domáhala proti žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ banka") a žalovaný uzavřeli dne 23. 1. 2015 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, ve které se banka zavázala zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky dle platného Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, který je spolu s produktovými podmínkami a všeobecnými obchodními podmínkami součástí smlouvy. Žalovaný nezajistil na účtu dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku dluhu ve výši 2 500 Kč, který je tvořen neuhrazenou částkou po splatnosti, a to ve výši 2 500 Kč na poplatcích po splatnosti, z čehož 2x 500 Kč za výzvy k zaplacení dlužné částky a 6 x 250 Kč za vedení účtu. Smlouvami o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 2. 2022 mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a bankou a žalobcem a [právnická osoba] a.s., která ze dne 8. 3. 2022 byla pohledávka převedena na žalobkyni. 2. Dále se žalobkyně žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 9. 2022 a doplněnou podáním ze dne 28. 12. 2022 domáhala proti žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ banka") a žalovaný uzavřeli dne 30. 11. 2018 smlouvu o povoleném debetu [číslo] (dále jen "smlouva"), součástí, které byly obchodní podmínky banky. V této smlouvě se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % p.a. Žalovaný se rovněž zavázal uhradit také poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru dle předmětné smlouvy. Původní věřitel svou povinnost z úvěrové smlouvy splnil a žalovanému předmětný úvěr poskytl. V souladu s obchodními podmínkami přistoupila banka dne 7. 1. 2022 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalobkyně se domáhá zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 40 000 Kč, dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 094,54 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do 14. 2. 2022, smluvní úrok 21,9 % ročně z částky 40 000 Kč od 15. 2. 2022 do 16. 5. 2022, s úrokem 11,75 % p.a. z částky 40 000,00 Kč od 17.05.2022 do zaplacení a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 40 000,00 Kč od 15.02.2022 do zaplacení. 3. Řízení o padaných žalobách byla spojena ke společnému projednání usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Žalovaný se k podaným žalobám nevyjádřil. 4. Soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podaných žalobách a žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Ze Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 23. 1. 2015 soud zjistil, že banka pro žalovaného zřídila běžný účet č. [bankovní účet] Součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky, podle kterých (IV. vymezení pojmů) se nepovoleným záporným zůstatkem myslí mimo jiné pohledávky banky za majitelem účtu, k jejíž úhradě prostředky na účtu nepostačovaly a které je bankou na účtu evidována. Z výpisu z účtu soud zjistil, že banka evidovala za žalovaný ke dni 31. 1. 2022 poplatky po splatnosti ve výši 2 500 Kč. Ke dni 25. 1. 2022 odstoupila banka od smlouvy o poskytování bankovních služeb (dopis včetně podacího archu). Ze smlouvy o povolením debetu na běžném účtu re. [číslo] ze dne 30. 11. 2018 soud zjistil, že banka ujednala s žalovaným možnost povoleného přečerpání zůstatku na jeho účtu až do částky 40 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 1 roku ode dne čerpání a úroková sazba byla sjednána na 21,9 % ročně. Dopisem ze dne 7. 1. 2022 banka prohlásila úvěr za okamžitě splatný z důvodu nesplácení. Z výpisu z účtu soud zjistil, že ke dni 31. 1. 2022 činil nesplacený zůstatek jistiny na účtu 40 000 Kč a úroky po splatnosti 5 094,54 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] ze dne 23. 2. 2022, ve spojení s rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek č. [rok] soud zjistil, že obě pohledávky za žalovaným byly bankou převedeny na [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], která pohledávky postoupila žalobkyni smlouvou ze dne 8. 3. 2022. <i>6. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 2399 odst. 1 obč. zák. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>8. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 9. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému úvěrový rámec v podobě možnosti přečerpání zůstatku na běžném účtu ve výši do 40 000 Kč. Žalovaný se však dostal se splácením aktuálně čerpaného úvěru do prodlení. Proto předchůdce žalobkyně využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a žádala zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 40 000 Kč, do 31. 1. 2022 činily dlužné úroky 5 094,54 Kč a zároveň vznikla žalovanému povinnost zaplatit bankovní poplatky dle ceníku banky ve výši 2 500 Kč. Pohledávky za žalovaným byly dvěma smlouvami postupně převedeny na žalobkyni. Protože se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy zcela vyhověl žalobě na zaplacení částky 2 500 Kč a vyhověl žalobě o zaplacení částky 40 000 Kč jak do jistiny, tak i co do úroku z prodlení z částky 40 000 Kč, uplatněného v souladu s § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Požadovaný úrok přiznal soud v převážné výši, k tomu blíže viz níže. <i>10. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. č. 186/2020 Sb., u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.</i> <i>11. Podle čl. II. odst. 1 zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.</i> 12. Protože se žalovaný dostal do prodlení až po účinnosti zákona č. 186/2020 Sb., uplatní se pro požadovaný úrok od 8. 4. 2022 (více než 90 dní od zesplatnění dne 7. 4. 2022) do zaplacení omezení podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, proto soud výrokem II. zamítl požadavek na přiznání úroku z částky 40 000 Kč od 8. 4. 2022 do 16. 5. 2022 co do 10,15 % ročně. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná a její neúspěch představuje nepatrnou část předmětu řízení, nárok n