20 C 50/2023-51 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 25. 11. 2022 a doplněným dne 19. 4 2023 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč ode dne 20. 11. 2022 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že pohledávku za žalovaným nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 7. 2022 mezi společností [právnická osoba] [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Žaloba je dále odůvodněna tím, že žalobkyně není schopna dohledat uzavřenou úvěrovou smlouvu, nicméně z titulu bezdůvodného obohacení se domáhá zaplacení 5 000 Kč, když právní předchůdce žalobkyně zaslal tuto částku žalovanému na jeho účet. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že o závazku, ani okolnostech postoupení pohledávky, nemá žádné informace. Uvedl, že v dané době měla o půjčky a úvěry žádat jeho přítelkyně, která měla přístup do jeho internetového bankovnictví a pravděpodobně mu zatajovala také poštu, jelikož v posledním nejméně půl roce neobdržel žádnou poštovní zásilku. 3. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný dne 3. 9. 2021 jednal se společností [právnická osoba] [IČO] o poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč. Úvěr byl veden pod ID: [anonymizováno]. Idnetifikační číslo pro platby mělo být rodné číslo žalovaného. [právnická osoba] zaslala dne 3. 9. 2021 na účet žalovaného částku 5 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 7 2022 a jejích příloh a dále z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že společností [právnická osoba] [IČO] byla na společnost [právnická osoba] postoupena pohledávka ze smlouvy označené [číslo]. Tato pohledávka byla následně postoupena společností [právnická osoba] žalobkyni smlouvou ze dne 22. 7. 2022. 4. Soud se proto primárně zabýval aktivní legitimací žalobkyně stran převodu práv a povinností z úvěrové smlouvy z původního věřitele [právnická osoba] na žalobkyni přes společnost [právnická osoba] Žalobkyni přitom v řízení tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně převodu těchto práv. Žalobkyně této své procesní povinnosti nedostála, a to i přesto, že byla přípisem ze dne 27. 3. 2023 informována o tom, že soudu není patrno, zda smlouvami o postoupení pohledávek byla postoupena uplatněná pohledávka za žalovaným. Žalobkyně sice doplnila své tvrzení tak, že uvedla, že [číslo] představuje interní identifikační znak původního věřitele a současně VS pro platbu dluhu. Tvrzení žalobkyně, že variabilní symbol pro platby dluhu dle smlouvy měl být [číslo] je však vyvráceno zjištěním, že dle návrhu smlouvy měli být platby žalovaného označeny variabilním symbolem – rodným číslem žalovaného. Pokud žalobkyně tvrdila, že [číslo] je interní identifikační znak původního věřitele, pak k prokázání tohoto tvrzení nepředložila (neoznačila) žádné důkazy. Jelikož se žalobkyně ani po upozornění nedostavila na jednání nařízené na 13. 6. 2023 nemohl ji soud poučit podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, aby doplnila tvrzení a označila důkazy k vysvětlení a prokázání toho, že žalobkyně skutečně smlouvou o postoupení pohledávky nabyla uplatněnou pohledávku za žalovaným. Z citovaných listin ale jednoznačně vyplývá, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka ze smlouvy [číslo] nikoliv z titulu bezdůvodného obohacení. Protože žalobkyně neprokázala převod práv a povinností, byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, když žalobkyně neunesla výše uvedené břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně své aktivní věcné legitimace (výrok I. rozsudku). 5. Výrok II. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení po procesně podlehnuvší žalobkyni. Žalovanému však žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.