30 C 394/2022-24 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 11. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že dne 30. 10. 2017 byl žalovaný kontrolován hlídkou PČR jako řidič motorového vozidla, kdy v rámci silniční kontroly se podrobil testu na [příjmení] přístrojem [anonymizována dvě slova], který byl pozitivní. Následně se žalovaný podrobil lékařskému vyšetření spojeného s odběrem krve a moči, a to ve Zdravotnickém zařízení [anonymizována dvě slova], a. s., přičemž odebrané vzorky krve a moči byly odeslány k odbornému vyšetření do Fakultní nemocnice v [obec], kde byly pozitivně zachyceny amfetaminové deriváty. Dle ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb. náklady na odborné lékařské vyšetření uhradila poskytovateli zdravotních služeb žalobkyně, když ve smyslu ustanovení § 24 odst. 2 shora citovaného zákona, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly. Žalobkyně pak uhradila náklady ve výši 1 536 Kč na provedení toxikologického vyšetření moči žalovaného ve Fakultní nemocnici [obec] a jeho odběr ve [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], a dále částku 136 Kč v souvislosti s uskutečněným převozem žalovaného do zdravotnického zařízení. S ohledem na ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb. tak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni celkové náklady ve výši 1 672 Kč Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 2. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. tak, že účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2, přiznal soud náhradu v paušální výši určené vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. v § 2 odst. 3, kdy činí náhrada hotových výdajů 300 Kč za jeden úkon. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč za dva úkony dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., kterými jsou výzva k plnění a návrh ve věci samé. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 3. Výrok III. je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy žalobkyně, která je od placení soudního poplatku osvobozena dle § 11 citovaného zákona, takže poplatková povinnost přešla na neúspěšného žalovaného, u něhož soud předpoklady pro osvobození od soudního poplatku neshledal. Výše zaplaceného soudního poplatku vychází z položky 4 bod 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, když splatnost byla stanovena dle § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.