34 C 374/2022-19 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vůči žalované zrušení vyživovací povinnosti ve výši 3 200 Kč měsíčně stanovené naposledy ve výroku označeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni. V žalobě uvedl, že žalovaná je jeho dcerou, platí jí výživné ve výši 3 200 Kč, dcera se vyučila cukrářkou, v oboru nepracovala, nastoupila další dvouleté studium, které ukončila. Nyní je registrována jako uchazeč o zaměstnání. 2. Žalovaná se žalobou souhlasila, souhlasila též s tvrzeními uvedenými v žalobě vyjma toho, že v době podání žaloby už nebyla uchazečkou o zaměstnání, protože od poloviny listopadu 2022 pracuje. Otec s její finanční podporou skončil v prosinci 2022. 3. Soud vzal za prokázané, že mezi účastníky existuje rodinně-právní poměr otce a dcery (viz potvrzení o provedené lustraci v Centrální evidenci obyvatel na č. l. 7). Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2013, č. j. 10 Co 389/2013-202 soud zjistil, že tento soud stanovil počínaje 1. 8. 2013 povinnost žalobci přispívat na výživu žalované částkou 3 200 Kč měsíčně, tím změnil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 4. 2006, č. j. 20 P 24/2006-35. Z odůvodnění rozhodnutí, jakož i z povahy věci vyplývá, že krajský soud rozhodoval naposledy v době, kdy žalovaná byla nezletilou a živili ji rodiče, když její matka pobírala dávky v hmotné nouzi a otci byl od 1. 6. 2013 vyplácen starobní důchod. Z výučního listu na č. l. 13 se podává, že žalovaná dne 15. 9. 2021 ukončila program středního vzdělávání v oboru cukrář na [anonymizováno] škole [obec], [ulice a číslo]. Od 30. 9. 2022 do 11. 11. 2022 byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání (viz potvrzení Úřadu práce ČR, Krajské [pobočka] na č. l. 14), přičemž dle pracovní smlouvy na č. l. 12 začala žalovaná 12. 11. 2022 pracovat jako prodavačka a aranžérka květin u zaměstnavatele [právnická osoba] za mzdu ve výši 21 000 Kč. 4. Po právní stránce soud vyšel z § 923 odst. 1 o. z. per analogiam pro zletilé dítě, kdy od posledního rozhodnutí o výživném došlo ke změně poměrů spočívající v tom, že žalovaná ukončila středoškolské studium a začala se sama živit. Z toho důvodu již nejsou splněny podmínky podle § 1919 o. z. pro přiznání výživného, a proto soud změnil poslední rozhodnutí o výživném tak, že vyživovací povinnost žalobkyně k žalovanému počínaje dnem 1. 10. 2022 zrušil. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 143 o. s. ř., kdy žalovaná svým chováním nezavdala příčinu k podání návrhu, ale současně jí žádné náklady řízení nevznikly.