34 C 376/2022-27 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 710 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s její právní předchůdkyní [právnická osoba] pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění 1. 11. 2009. Žalovaný byl povinen hradit pojistné v roční výši 60 000 Kč v měsíčních splátkách. Ke dni zániku pojistné smlouvy dne 23. 3. 2010 dlužil na pojistném 13 710 Kč. Zákonný úrok z prodlení je žalován ode dne zániku pojistné smlouvy do zaplacení, byť splátky pojistného byly splatné v první den pojistného období. Žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 10. 2021 společností [právnická osoba] coby nástupnickou společností fúzí sloučením zanikajících [právnická osoba] a [právnická osoba] 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud vzal za prokázané, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 3. 2016, č. j. [insolvenční spisová značka] rozhodl Krajský soud v Plzni o úpadku žalovaného, povolil žalovanému oddlužení a ustanovil mu insolvenčního správce (to plyne z 1. odst. odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 6. 2016, č. j. [insolvenční spisová značka], v němž ve výroku pod bodem I Krajský soud v Plzni schválil oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře). Do insolvenčního řízení se přihlásila celkem 5 věřitelů, žalobkyně či její právní předchůdkyně nikoli (viz protokol o přezkumném jednání v oddílu B, na č. l. 5, insolvenčního spisu a též již zmíněné usnesení v oddílu B na č. l. 7). Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 5. 2017, č. j. [insolvenční spisová značka], soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného splněním splátkového kalendáře a usnesením ze dne 7. 9. 2017, č. j. [insolvenční spisová značka], vyhověl návrhu žalovaného a osvobodil ho od placení pohledávek věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyli uspokojeni, a také od placení pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a též těch věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. 4. Ze žalobních tvrzení plyne, že žalobkyně uplatnila vůči žalovanému nárok, který mohla přihlásit do insolvenčního řízení žalovaného, když jednotlivé splátky pojistného se musely stát splatnými před 23. 3. 2010, jak to ostatně žalobkyně v žalobě i správně uvedla. S ohledem na časové souvislosti je zřejmé, že se žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, mohly do insolvenčního řízení přihlásit se žalovanou pohledávkou. Jelikož na žalovanou pohledávku dopadají účinky usnesení Krajského soudu v Plzni, v němž bylo rozhodnuto podle § 414 odst. 1 ve znění účinném do 30. 11. 2017, je žalovaná pohledávka naturální obligací, a proto ji v soudním řízení nelze žalobkyni přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010). 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně zcela úspěšný žalovaný by měl proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení; jelikož mu však žádné nevznikly, soud povinnost k jejich náhradě žalobkyni neukládal.