36 C 121/2023-47 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 14 255,50 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že:„ Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 08.03.2010 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000,00 Kč (dále jen„ půjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 10.890,00 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 585,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17.01.2011. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 19.10.2010. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 17.01.2011. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 17.01.2011 činila dlužná jistina částku 14.255,50 Kč a souhrnný dlužný poplatek částku 10.349,50 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno.Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 1.285,00 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26.02.2016 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 26.02.2016. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 26.02.2016 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 24.605,00 Kč. Její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce sděluje nadepsanému soudu, že se rozhodl nepožadovat po žalovaném zaplacení zbývajícího dlužného poplatku. Požaduje tak po žalovaném uhrazení pouze nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: dlužné jistiny ve výši 14.255,50 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 9.712,07 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14.255,50 Kč od 27.02.2016 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 9.712,07 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně počítaný z celkové dlužné částky ve výši 14.255,50 Kč od 25.01.2011, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 26.02.2016. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.“ 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z obsahu žalobkyní předložených listin má soud za spolehlivě zjištěný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaným byla uzavřena dne 8. 3. 2010 smlouva o půjčce částky 15 000 Kč, která byla žalovanému předána při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit vedle půjčky i sourhnný poplatek 10 890 Kč, a to formou 44 pravidelných týdenních splátek po 585 Kč RPSN činila 299,81 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávky byly postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil částku 1 285 Kč. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. Z obsahu spisu se dále podává, že žalovaný byl prokazatelně poprvé vyzván k vrácení dluhu oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2016 ve lhůtě do 10 dnů po obdržení dopisu. Z podacího archu se podává, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 11. 3. 2016. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Na smlouvu o půjčce soud pohlíží jako na neplatné právní jednání. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 10 890 Kč. Soud považuje nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují úrok ve výši 61 % ročně a jedná se tak dle § 3 občanského zákoníku o ujednání neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné půjčky činila 15,63 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčky bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvy nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Co 183/2017. 6. Žalobkyně však žalobou uplatnila pouze právo na vrácení půjčené částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám z titulu bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 451 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 15 000 Kč, na kterou dle žalobních tvrzení uhradil 1 285 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby bezdůvodné obohacení v rozdílu těchto částek uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže od data, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vrácení částky – tedy oznámením o postoupení pohledávky, které bylo žalovanému dle § 573 občanského zákoníku doručena dne 16. 3. 2016 a do 10 dnů měl žalovaný plnit – tedy do 26. 3. 2016, jelikož tak neučinil, dostal se od 21. 1. 2020 do prodlení s plněním svého dluhu. Důvodný je tudíž pouze zákonný úrok z prodlení jdoucí od data 27. 3. 2016, pročež ve zbytku soud část nedůvodně požadované jistiny přesahující poskytnuté bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč a vrácenou částku 1 285 Kč, jakož i příslušenství k tomu se vážící zamítl jako nedůvodný nárok (výrok II. tohoto rozsudku). Žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě ná