36 C 322/2023-56 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku s úrokem z prodlení dle výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako cestující použil ve dnech 14. 11. 2013 v [anonymizováno] hodin, 13. 12. 2013 v [anonymizováno] hodin, 28. 1. 2014 v [anonymizováno] hodin, 19. 2. 2014 v [anonymizováno] hodin, 9. 4. 2014 v [anonymizováno] hodin, 11. 4. 2014 v [anonymizováno] hodin, 17. 4. 2014 v [anonymizováno] hodin, 4. 6. 2014 v [anonymizováno] hodin, 7. 6. 2014 v [anonymizováno] hodin, 27. 6. 2014 v [anonymizováno] hodin, 28. 8. 2014 v [anonymizováno] hodin, 30. 8. 2014 v [anonymizováno] hodin a 11. 9. 2014 v [anonymizováno] hodin dopravní prostředek městské dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně, Dopravním podnikem [právnická osoba] a na výzvu pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému 13 x 1 500 Kč a jízdné 11 x 20 Kč a dvakrát 16 Kč. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni na základě postupní smlouvy ze dne 13. 10. 2021. Žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s takovým postupem soudu souhlasila v žalobě, žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil. 3. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které korespondují se skutkovými tvrzeními žalobkyně. Ze zápisů o provedení přepravních kontrol vyplývá, že žalovaný, jako cestující v MHD v [obec], se neprokázal platným jízdním dokladem, a to konkrétně ve dnech 14. 11. 2013 v [anonymizováno] hodin na lince [anonymizováno], 13. 12. 2013 v [anonymizováno] hodin na lince [anonymizováno], 28. 1. 2014 v [anonymizováno] hodin na lince [anonymizováno], 19. 2. 2014 v [anonymizováno] hodin na lince [anonymizováno], 9. 4. 2014 v [anonymizováno] hodin na lince [anonymizováno], 11. 4. 2014 v [anonymizováno] hodin na lince [anonymizováno], 17. 4. 2014 v [anonymizováno] hodin na lince [anonymizováno], 4. 6. 2014 v [anonymizováno] hodin na lince [anonymizováno], 7. 6. 2014 v [anonymizováno] hodin na lince [anonymizováno], 27. 6. 2014 v [anonymizováno] hodin na lince [anonymizováno], 28. 8. 2014 v [anonymizováno] hodin na lince [anonymizováno], 30. 8. 2014 v [anonymizováno] hodin na lince [anonymizováno] a 11. 9. 2014 v [anonymizováno] hodin na lince [anonymizováno] 4. . Tedy 13 x cestoval v rozporu s 18a zákona č 111/1994 Sb., o silniční dopravě, resp. s § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, čímž mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně jízdné a přirážku k jízdnému, jejíž výše nepřesahuje zákonem stanovenou částku. Výše jízdného 16 Kč, resp. 20 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč koresponduje se zápisy o provedených přepravních kontrolách a SPPO a ceníky. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 a násl. NOZ věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021, když tato skutečnost byla žalovanému oznámena (smlouva o postoupení pohledávek, příloha k postupní smlouvě a oznámení postupitele o postoupení pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 19. 2. 2023 (předžalobní upomínka). 5. Soud s ohledem na výše zjištěné skutečnosti posoudil nárok žalobkyně s přihlédnutím k ustanovení § 2550 a násl. NOZ jako důvodný, neboť žalovaný tím, že využil ke své přepravě dopravní prostředek právního předchůdce žalobkyně, konkludentně uzavřel smlouvu o přepravě ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2550 a násl. NOZ, jeho povinností je zaplatit jízdné upravené v přepravním řádu původního věřitele a dále za porušení své povinnosti i přirážku stanovenou v přepravním řádu právního předchůdce žalobkyně, jež nepřevyšuje výši určenou v ust. § 18a zákona č. 111/1994 Sb., ani § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Vedle dlužné jistiny má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) ve výši určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl, přičemž lhůtu k plnění stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a s § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva k plnění) á 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení výši 2 000 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.