36 C 435/2022-43 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 040 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný použil ve dnech 16. 6. 2021 a 20. 2. 2021 ke své přepravě dopravní prostředky městské dopravy provozované žalobkyní a na výzvu pověřené osoby žalobkyně se neprokázal platnými jízdními doklady či [anonymizováno] kartou, proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné a přirážky k jízdným, což doposud neučinil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a na jednání dne 2. 6. 2023 se bez omluvy nedostavil, o odročení jednání z důležitých důvodů nepožádal, soud proto dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného. 3. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze záznamů o provedených přepravních kontrolách má soud za zjištěné a prokázané, že žalovaný cestoval v [obec] dne 20. 2. 2021 v [údaj o čase] hodin tramvajovou linkou [číslo] dne 16. 6. 2021 ve [údaj o čase] hodin tramvajovou linkou [číslo] vozem [číslo] v obou případech byl kontrolován kontrolním orgánem žalobkyně a na jeho výzvu se neprokázal platnou jízdenkou ani [anonymizováno] kartou, na místě nezaplatil ani jízdné ve výši 20 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Totožnost žalovaného při kontrolách byla prověřována prostřednictvím PČR. Oba provedené záznamy o provedené přepravní kontrole jsou žalovaným podepsány. Soud tak má skutek za jednoznačně prokázaný. Předžalobní výzvou ze dne 22. 11. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. V době jízd bylo žalovanému 17 let, soud tedy v souladu s judikaturou Ústavního soudu ČR zkoumal, zda nebyl nad žalovaným ze strany jeho rodičů zanedbán dohled a výživa. Z toho důvodu si soud připojil opatrovnický spis žalovaného vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], ze kterého bylo k poměrům žalovaného zjištěno toliko pouze to, že žalovaný byl v době jízdy svěřen do výchovy a výživy matky a otci bylo stanoveno výživné (rozsudek zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). Z obsahu spisu se nepodává, že by rodiče nad žalovaným zanedbávali výchovu a výživu. Více poznatků ohledně péče o žalovaného k době jízd z opatrovnického spisu nevyplývá. Žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a na svou obranu ničeho netvrdil. <i>4. Podle § 31 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.</i> <i>5. Dle § 2550 občanského zákoníku, v rozhodném znění, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.</i> <i>6. Dle § 37 odst. 4 zákona písm. d) č. 266/1994 Sb., v rozhodném znění, průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále„ pověřená osoba“) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování.</i> <i>7. Dle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., v rozhodném znění, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč.</i> <i>8. Dle § 18a odst. 2 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., v rozhodném znění, cestující je povinen dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif.</i> <i>9. Dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., v rozhodném znění, cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování.</i> <i>10. Dle článku 4 bodu 23 písm. a), přepravních podmínek [právnická osoba], za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovuje základní přirážka ve výši 1 500 Kč.</i> <i>11. Dle článku 4 bodu 24 přepravních podmínek [právnická osoba], nemá-li cestující při kontrole u sebe aktivovanou Plzeňskou kartu na příslušné období platnosti, ale do 21 kalendářních dnů ode dne kontroly včetně se jí prokáže u přepážky doplatkové pokladny, zaplatí přirážku ve výši 40 Kč. Pokud tak v této lhůtě neučiní, je povinen uhradit přirážku k jízdnému jako za jízdu bez platného jízdního dokladu. Přirážka se pak zvyšuje na částku 1 000 Kč, která musí být uhrazena do 40 kalendářních dnů ode dne kontroly u přepážky doplatkové pokladny nebo převodem na účet. Pokud tak v této lhůtě neučiní, je povinen uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč u přepážky doplatkové pokladny nebo převodem na účet.</i> <i>12. Podle Nařízení [stát. instituce] [číslo] ve znění pozdějších dodatků, o tarifu Integrovaného dopravního systému na území [územní celek], je cestující povinen uhradit provozovateli dopravy stanovené jízdné a přirážku k jízdnému. Splatnost jízdného a přirážky k jízdnému je stanovena v souladu s článkem 4. bod 24 přepravních podmínek.</i> 13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaný ve dnech uvedených v žalobě použil veřejné dopravní prostředky, jejichž provozovatelem je žalobkyně, aniž by se na výzvy kontrolního orgánu žalobkyně prokázal platnými jízdními doklady. V době provedení prvé kontroly bylo žalovanému 17 let a 3 měsíce, a s ohledem na tento věk se tedy soud zabýval i otázkou, zda žalovaný byl schopen uzavřít smlouvy o přepravě a zda nebyla zanedbána péče o žalovaného ze strany jeho zákonných zástupců. Z obsahu shora citovaného opatrovnického spisu nevyplývá, že by byla zanedbána péče o žalovaného, žalovaný na svou obranu v tomto kontextu ničeho neuvedl, soud tedy vycházel zejména z obsahu opatrovnického spisu. Se zřetelem na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 20 Cdo 2775/2005, jakož i z rozhodnutí Ústavního soudu České republiky III. ÚS 3708/15, I. ÚS 1041/14, III. ÚS 3708/15, II. ÚS 1864/16 a I. ÚS 1775/14, a také nálezu ze dne 8. ledna 2019 sp. zn. IV. ÚS 1639/18 má soud za to, s ohledem na povahu smlouvy o přepravě, týkající se městské hromadné dopravy, že již v souvislosti s nástupem do základní školy, tedy od šesti let věku, je dítě schopno pochopit, že pokud cestuje prostředkem městské hromadné dopravy, je tato cesta spojena se zaplacením jízdného. S ohledem na věk žalovaného v době jízdy v dopravním prostředku žalobkyně, má soud za to, že rozumová a volní vyspělost nezletilých ve věku nad 17 let je přiměřená k uzavření smlouvy o přepravě v hromadném dopravním prostředku, když obecně je známa jak povinnost úhrady jízdného, tak skutečnost, že v případě jízdy bez platného jízdního dokladu hrozí cestujícímu přirážka k jízdnému. Žalovaný si proto podle soudu měl a mohl být vědom důsledků spojených s jeho nezaplacením, tedy povinnosti zaplatit přirážku k jízdnému či hradit náklady řízení o zaplacení této částky. Žalovaný zůstal v průběhu řízení zcela pasivní a netvrdil žádné skutečnosti na svoji obranu, a to ani ve vztahu k vyvratitelné právní domněnce o jeho způsobilosti k uzavření smlouvy o přepravě či nedostatečné péči ze strany zákonných zástupců. Navíc je podle soudu podstatné, že pokud žalovaný v době jízd musel vědět, že je povinen cestovat s platným jízdním dokladem, pak pokud neměl dostatek finančních prostředků na koupi jízdenky v hodnotě 20 Kč, neměl vůbec využít dopravního prostředku žalobkyně a v rámci města se mohl dopravit pěšky, popř. jiným způsobem. Není totiž právem žalovaného bezplatně využívat přepravních služeb žalobkyně. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že ačkoliv obecně je potřeba chránit zájem dítěte, aby do dospělosti nevstupovalo se závazky, jež mohou mít rdousící efekt, tak se v projednávaném případě tento princip neuplatní, když je na místě upřednostnit zákonnou zásadu, že smlouvy mají být plněny (§ 3 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku). Soud tedy dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jako dopravcem na straně jedné a žalovaným jako cestujícím na straně druhé byly platně uzavřeny smlouvy o přepravě ve smyslu ustanovení § 2550 občanského zákoníku. Použil-li žalovaný dopravní prostředky žalobkyně bez platných jízdenek, pak je povinen dle ustanovení § 25