38 C 126/2023-16 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou tomuto soudu dne 10. 2. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 51 052,77 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne [datum] Rámcovou smlouvu [číslo] na základě této smlouvy byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet], který žalovaná mohla plně využívat. Dodatkem [číslo] k Rámcové smlouvě žalovaná současně požádala žalobkyni o poskytnutí kontokorentního úvěru ve výši 50 000 Kč. Protože žalovaná splnila všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru, byla jí možnost čerpání kontokorentního úvěru do výše 50 000 Kč schválena dne [datum]. Dle podmínek úvěrové smlouvy byla žalovaná povinna úvěr průběžně čerpaný průběžně též splácet. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovanou přistoupila žalobkyně v souladu s ujednáním ve smlouvách ve spojení s Podmínkami pro používání úvěru k zesplatnění úvěru zesplatňujícím dopisem ze dne 2. 1. 2023. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 50 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši 2 407,80 Kč. Po zesplatnění úvěru neuhradila žalovaná ničeho. Aktuální výše pohledávky je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 50 000 Kč (jistina neobsahuje žádné úroky, úroky z prodlení, pokuty, poplatky ani jiné položky) a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru do zesplatnění (kapitalizovaný úrok) ve výši 2 407,80 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne poslední zaplacené splátky, tj. ode dne 1. 10. 2022, do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne 1. 1. 2023. Následně žalobkyně neeviduje žádnou další platbu na úhradu splátek ze strany žalované. Žalobkyně požaduje zaplatit též smluvní úrok z částky 50 000 Kč od 2. 1. 2023 do 30. 1. 2023 ve výši 18,9 % ročně a dále od 31. 1. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 Kč od 12. 1. 2020 do zaplacení. Dále pak žalobkyně žádá zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši 42,26 EUR a poplatky za výběry z bankomatů ve výši 4,19 EUR, při přepočtu dle aktuálního kurzu ČNB tedy 1052,77 Kč s odkazem na vedení běžného účtu. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to Rámcové smlouvy [číslo] ze dne [datum], dodatku [číslo] Obchodních podmínek žalobkyně a výpisů k účtu č. [bankovní účet], má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena Rámcová smlouva, na základě které žalobkyně zřídila a začala vést pro žalovanou běžný účet č. [bankovní účet], dodatkem [číslo] uzavřeným [datum] byla vystavena debetní karta k účtu znějícímu na měnu EUR č. [bankovní účet] a dodatkem [číslo] ze dne [datum] zřízeno právo čerpání zůstatku na účtu do debetu, tedy tzv. čerpání kontokorentního úvěru do výše 50 000 Kč, který byla povinna žalovaná splatit do 1 roku po přečerpání a byl dohodnut úrok ve výši 18,9% z dlužné částky. Výpisem z účtu č. [bankovní účet] za období od 14. 9. 2022 do 2. 1. 2023 a přehledem čerpání kontokorentu bylo prokázáno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který žalovaná výběrem, resp. převody na běžném účtu vyčerpala. Výpisem z účtu č. [bankovní účet] za období od 31. 10. 2022 do 9. 2, 2023 byl prokázána existence povinnosti zaplatit poplatky ve výši 4,19 EUR za výběry v hotovosti a 42,26 EUR za vymáhání dluhu. žalovaná porušila podmínky čerpání kontokorentu, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru dopisem ze dne 2. 1. 2023 a vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu do 11. 1. 2023 a dluh vyčíslila. Ke dni zesplatnění činil neuhrazený dluh z kontokorentního úvěru dle Přehledu plateb na nesplacené jistině částku 50 000 Kč a na kapitalizovaném úroku částku 2 407,80 Kč. Žalovaná na úvěr již ničeho dalšího nezaplatila. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala žádné další platby na žalovaný dluh. <i>5. Podle ustanovení § 2662 Občanského zákoníku Smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.</i> <i>6. Podle ustanovení § 2665 Občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.</i> <i>7. Podle ustanovení § 2395 Občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 8. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva ve smyslu § 2662 Občanského zákoníku o zřízení běžného účtu, a to v Kč a dále EUR měně a následně smlouva, na základě které se strany ve smyslu § 2665 Občanského zákoníku dohodly na umožnění výběru hotovosti, ačkoliv na účtu nebude dostatek prostředků. Tím byla uzavřena smlouva o úvěru. Na základě těchto smluv žalobkyně poskytla jako peněžní ústav žalované úvěr do výše 50 000 Kč a žalovaná se je zavázala společně s úroky. Pokud své povinnosti nesplnila a žalobkyně využila svého ve smlouvě sjednaného práva dle § 1931 občanského zákoníku vyzvat žalovanou k zaplacení celého dluhu při splnění ujednaných podmínek, stal se dluh splatným dne 11. 1. 2023 jako celek ve vztahu k vyčerpanému debetu na běžném účtu, který je právně třeba hodnotit jako úvěr. Pokud peněžní ústav uplatnil i právo na zaplacení nákladů spojených s výběrem peněz z bankomatu dle Ceníku a nákladů spojaných s vymáháním dluhu, učinil tak též po právu. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Počátek prodlení s vrácením nedoplatku úvěru ve výši 50 000 Kč nastal dne 12. 1. 2023 (s ohledem na zesplatnění). Vedle úroku z prodlení je povinností žalované zaplatit i sjednané úroky ve výši 18,9% ročně z jistiny u úvěru, úrok za jednotlivá období pak byl kapitalizován za období do 1. 1. 2023 a vyčíslen na 2407,80 Kč Lhůta pro zaplacení byla uložena v souladu s § 160 odstavec 1 o.s.ř. 9. Po právním zhodnocení věci soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o vedení běžného účtu a úvěru dle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku. Žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy řádně plnila, když žalovanému na jeho žádost poskytla částku ve výši 104 230 Kč, žalovaný však své povinnosti porušil, když sjednané splátky řádně a včas neuhradil. V souladu se smluvním ujednáním pak žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vznikl jí nárok na uhrazení jak zbytku nezaplacené jistiny, tak sjednaných úroků. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí včetně úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a včetně sjednaného úroku ve výši 15,9% ročně, jejíž výši od 22. 11. 2020 žalobkyně požaduje v rozsahu 8,25% ročně s odkazem na § 122 odstavec 4 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když takto stanovenou výši úroku shledal současně za platnou dle konstantní judikatury vyšších soudů. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze odkázat ohledně této úvahy na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok je možno považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami. 10. Soud se současně zabýval tím, zda nebyla porušena povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvy