38 C 128/2023-38 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne 2. 5. 2022 žalobu, kterou se domáhala uložení povinnosti žalované k zaplacení částky celkem 43 454,65 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná je státním občanem [země], jako občan EU byla v České republice zaměstnána u [právnická osoba], [anonymizována tři slova] a zaměstnavatel ji proto přihlásil pro období od 9. 4. 2018 do 30. 9. 2019 ke zdravotnímu pojištění, a to prostřednictvím hromadných oznámení za duben 2018 ze dne 17. 4. 2018 (přihlášení) a ze dne 2. 10. 2019 (odhlášení). Okamžikem zániku pracovního poměru zanikla též účast žalované na zdravotním pojištění. Žalovaná nesplnila své povinnosti plynoucí ze zákona č. 48/19997 Sb. po zániku účasti na zdravotním pojištění, a to povinnost oznámit žalobkyni změnu svého postavení, povinnost vrátit evropský průkaz zdravotního pojištění a povinnost tento průkaz nepoužívat a neprokazovat se jím. Žalovaná nejenže tyto své povinnosti nesplnila, ale průkaz zdravotního pojištění použila v době poskytnutí zdravotní péče v období od 1. 1. 2020 do 21. 1. 2020 v na [země], když současně již její účast na zdravotním pojištění v ČR netrvala. Žalobkyně s ohledem na poskytnutou zdravotní péči žalované na [země] zaplatila prostřednictvím Kanceláře zdravotního pojištění z.s., IČ 70938393, která spravuje společný informační systém se zdravotními pojišťovnami a poskytovateli zdravotní péče v rámci EU, za poskytnutou zdravotní péči žalované částku ve výši 43 454,65 Kč za období, v němž již netrvala účast žalované na zdravotním pojištění. K zaplacení částky ve výši 1455,53 Kč žalobkyní došlo dne 6. 4. 2021 a ve výši 41 999,12 Kč dne 7. 1. 2021. Tuto částku žádá žalobkyně po žalované k zaplacení jako újmu z titulu zaviněného protiprávního jednání dle § 2910 Občanského zákoníku. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána upomínkami ze dne 30. 92022. 2. Soud se nejdříve zabýval tím, zda je ve věci dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) předmětný spor rozhodovat a pokud ano, jaký procesní předpis aplikovat a dle jakého hmotného práva věc rozhodnout. <i>3. Dle článku 7 odstavec 2 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události.</i> <i>4. Jak je uvedeno např. v článku zveřejněném v časopisu pro právní vědu a praxi, XXVI, 4/ 2018: 589–610 s názvem„ Kritická analýza judikatury Soudního dvora EU ve věci určení mezinárodní příslušnosti soudů v případě pomluvy a porušení osobnostních práva na internetu“ autorky JUDr. Terezy Kyselovské, Ph.D.:„ …………. Soudní dvůr se intepretací kritéria„ místo škodné události“ zabýval v roce 1976 v rozhodnutí ve věci [příjmení]. Pojem„ místo škodné události“ vyložil tak, že zahrnuje jak příčinu, tedy místo protiprávního jednání (forum delicti commissi), tak následek (přímý účinek), tedy místo, kde došlo ke vzniku škody (forum damni infecti). Je na žalobci, u soudů kterého místa podá žalobu……… Tato intepretace byla potvrzena a upřesněna v roce 1995 v rozhodnutí ve věci Shevill………..“</i> <i>5. Dle § 87 písmeno b) o.s.ř. vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy.</i> <i>6. Dle článku 2 odstavec 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) pro účely tohoto nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání.</i> <i>7. Dle článku 2 odstavec 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti.</i> 8. Ze shora citovaných ustanovení je patrné, že škodná událost, která vedla ke vzniku škody eventuálně způsobené žalobkyni, sice nastala na území [země], kde byla poskytnuta zdravotní péče, ale současně porušení povinnosti vrátit průkaz evropského pojištění nastalo též na území ČR a stejně tak plnění bylo zaplaceno, resp. odesláno žalobkyní jako zdravotní pojišťovnou působící na území ČR z jejího účtu vedeného v ČR. Místo vzniku škodné události ve smyslu shora citovaných ustanovení a v kontextu judikatury Soudního dvora EU, je tedy možné uchopit nejen jako místo, kde došlo k poskytnutí zdravotní péče, ale též jako to místo, kde bylo žalobkyní plněno a případně místo, kde nebyla splněna žalovaným povinnost průkazku vrátit, tedy území ČR. Mezinárodní příslušnost českých soudů je tedy dána. Místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci pak může být dle místa sídla pobočky žalobkyně též zdejší soud, místní nepříslušnost ani nedostatek mezinárodní příslušnosti nebyly žalovanou ani namítány. Hmotné právo, které soud aplikoval, bylo určeno dle Nařízení Řím II opět podle místa vzniku škody. Soud tedy aplikoval právo české. 9. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, v řízení byla pasivní. 10. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně i žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jejich konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 11. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti. Žalovaná byla s ohledem na existující pracovní poměr svým zaměstnavatelem přihlášena ke zdravotnímu pojištění ke dni 9. 4. 2018 (viz hromadné oznámení č.l. 18) a účastna zdravotního pojištění byla do 30. 9. 2019 (viz hromadné oznámení č.l. 17). S ohledem na tuto skutečnost jí byla vystavena průkazka zdravotního pojištění (viz č.l. 13). Žalované byla ve dnech 1. 1. 2020 (viz č.l. 11) a v období od 1. 1. 2020 do 21. 1. 2020 poskytována zdravotní péče na [země] a žalovaná při jejím poskytování předložila průkaz evropského zdravotního pojištění vystavený žalobkyní, byť jeho zdravotní pojištění již ke dni 30. 9. 2019 zaniklo, průkaz žalobkyni však nevrátila. S ohledem na poskytnutou zdravotní péči vznikla žalobkyni povinnost zaplatit za žalovanou částku ve výši 43 454,65 Kč, kterou realizovala žalobkyně ve dvou platbách dne 7. 1. 2021 a 6. 4. 2021 jako součást větší platby (viz potvrzení o provedení platby č.l. 8-9, vyúčtování nákladů věcné dávky č.l. 6-7, rozúčtování na žalovanou č.l. 10, Individuální výkazy č.l. 11-12) odpovídající vyúčtované péči. Žalobkyně žalované zaslala upomínku ze dne 30. 9. 2022 (viz č.l. 14, 19). Žalovaná dle tvrzení žalobkyně dluh nezaplatila. <i>12. Dle čl. 11 a) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 884/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení ve znění pozdějších změn, se na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou v členském státě vztahují právní předpisy tohoto členského státu;</i> <i>13. Dle § 3 odstavec 2 písmeno c) bod 1) zákona č. 47/1997 o veřejném zdravotním pojištění zdravotní pojištění zaniká dnem ukončení zaměstnání a dle § 12 písmeno j) je pojištěnec povinen vrátit průkaz zdravotního pojištění a dle písmene h) stejného ustanovení pak se pojištěnec nesmí prokazovat při poskytování zdravotních služeb, s výjimkou poskytování léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků, platným průkazem pojištěnce nebo náhradním dokladem vydaným příslušnou zdravotní pojišťovnou</i> <i>14. Dle § 2910 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.</i> 15. V posuzované věci je patrné, že žalovaná nesplnila své povinnosti stanovené pro ni zákonem o veřejném zdravotním pojištění, a to povinnost vrátit průkaz zdravotního pojištění po zániku své účas