38 C 199/2023-13 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou tomuto soudu dne 24. 4. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 9 859,95 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne [datum] Rámcovou smlouvu [číslo] na základě této smlouvy byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet], který žalovaná mohla plně využívat. Dodatkem [číslo] k Rámcové smlouvě ze dne [datum] žalovaná současně požádala žalobkyni o poskytnutí kontokorentního úvěru ve výši 10 000 Kč. Protože žalovaná splnila všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru, byl jí kontokorentní úvěr schválen a od [datum] bylo umožněno jeho čerpání na běžném účtu žalované. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovanou přistoupila žalobkyně v souladu s ujednáním Smlouvy o úvěru ve spojení s Podmínkami pro poskytnutí kontokorentu dne 6. 3. 2023 k zesplatnění dopisem spojeným s předžalobní výzvou. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 9 859,95 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši 485,06 Kč. Po zesplatnění úvěru neuhradila žalovaná ničeho. Aktuální výše pohledávky je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 9 859,95 Kč (jistina neobsahuje žádné úroky, úroky z prodlení, pokuty, poplatky ani jiné položky) a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru do zesplatnění (kapitalizovaný úrok) ve výši 485,06 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne poslední zaplacené splátky, tj. ode dne 1. 12. 20233 do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne 5. 3. 2023. Následně žalobkyně neeviduje žádnou další platbu na úhradu splátek ze strany žalované. Žalobkyně požaduje zaplatit smluvní úrok z částky 9 859,95 Kč od 6. 3. 2023 do 2. 4. 2023 ve výši 18,9 % ročně a dále od 3. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky od 16. 3. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to Rámcové smlouvy [číslo] Obchodních podmínek žalobkyně a výpisů k účtu č. [bankovní účet], má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena Rámcová smlouva, na základě které žalobkyně zřídila a začala vést pro žalovanou běžný účet uvedeného čísla. Dodatkem č. 9 ze dne [datum] se strany dohodly na možnosti žalované čerpat tzv. kontokorentní úvěr na svém běžném účtu, tedy čerpat prostředky do debetního zůstatku do výše 10 000 Kč. Vyčerpané prostředky se zavázala žalovaná splácet průběžně, kontokorentní úvěr byl úročen sazbou ve výši 18,9% p.a. Součástí smlouvy byly Obchodní podmínky žalobkyně a Podmínky pro používání kontokorentu. Žalovaná nesplácela vyčerpaný úvěr řádně a včas, resp. vyčerpané prostředky dle přehledu čerpání a splácení na účet nevracela, čímž se dostala do prodlení, a žalobkyně proto využila svého práva a zesplatnil dluh ke dni 6. 3. 2023, o čemž žalovanou písemně informovala a vyzvala žalovanou k zaplacení do 15. 3. 2023. Ke dni zesplatnění činil neuhrazený dluh z úvěru částku 9859,95 Kč a na kapitalizovaném úroku částku 485,06 Kč. Žalovaná na úvěr již ničeho dalšího nezaplatila. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala žádné další platby. <i>5. Podle ustanovení § 2662 občanského zákoníku smlouvou o účtu se zavazuje subjekt, který vede účet, zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.</i> <i>6. Podle ustanovení § 2665 občanského zákoníku ujednají-li si strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr v hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.</i> <i>7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 8. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o běžném účtu a na ni navazující dohoda o tom, že žalovaná může čerpat z účtu peněžní prostředky až do výše 10 000 Kč, byť na účtu není dostatek peněžních prostředků, soud tedy aplikoval ustanovení § 2395 Občanského zákoníku a posoudil smluvní ujednání jako smlouvu o úvěru. Žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy řádně splnila, když umožnila žalované částku do vše 10 000 Kč čerpat, žalovaná však své povinnosti porušila, když na účet peněžní prostředky nesplácela, resp. nevracela. V souladu se smluvním ujednáním pak žalobkyně celý poskytnutý úvěr zesplatnila a vznikl jí nárok na uhrazení jak zbytku nezaplacené jistiny, tak sjednaných úroků ve výši 18,9%, které byly následně v souladu s § 122 odstavec 4 zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] v platném znění po uplynutí doby 90 dnů snížen na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí včetně úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výši úrokové sazby 18,9% ročně soud shledal jako vyhovující judikatuře vyšších soudu (pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze odkázat ohledně této úvahy na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček). 9. Soud se současně zabýval tím, zda nebyla porušena povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. S ohledem na zjištěné skutečnosti soud dochází k závěru, že postup žalobkyně byl v souladu s těmito závěry. 10. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a žalované ke splnění povinností vyplývajících jí z tohoto rozsudku stanovil běžnou třídenní lhůtu. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč.