38 C 249/2023-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17. 7. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 133,42 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum]. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí i úvěrové podmínky. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného s tím, že došla k závěru, že žalovaný splňuje podmínky pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 55 000Kč, z něhož načerpal žalovaný 138 633,53 Kč. Žalovaný se v úvěrové smlouvě zavázal úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost splátek byla dohodnuta na 20.tý den v měsíci, první splátka je splatnou 20.tého dne v následujícím kalendářním měsíci po poskytnutí úvěru. Žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil 142 034,94 Kč. Žalovaný však porušil své povinnosti z úvěrové smlouvy, když nehradil splátky řádně a včas, a proto žalobkyně v souladu s oprávněním sjednaným v č.l. 7 úvěrových podmínek zesplatnila úvěr a požadovala okamžité zaplacení dlužné částky. K zesplatnění došlo dne 13. 4. 2023, žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru dopisem ze dne 13. 4. 2023. Po zesplatnění neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Z titulu této úvěrové smlouvy požaduje žalobkyně po žalovaném tedy zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 9335,30 Kč, smluvní úroku ve výši 26,28 % ročně, který je částečně kapitalizovaný, zákonný úrok z prodlení částečně kapitalizovaný, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč, pojistné ve výši 97,12 Kč, poplatky ve výši 156 Kč a smluvní pokutu ve výši 945 Kč za pozdní úhradu splátek dle čl. 9 ÚP. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, co byl k jejímu zaplacení vyzván zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 4. Soud ve věci dospěl k závěru o následujícím skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] bylo zjištěno, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu nazvanou Smlouva o šikovném účtu, smlouva o revolvingovém úvěru, která umožňuje žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky na jeho běžný účet, a to až do výše 55 000 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28 %, kterou se žalovaný zavázal splácet ve splátkách ve výši 4 % z úvěrového rámce měsíčně. První splátka úvěru byla splatná 20. 9 2021, další pak vždy měsíčně k 20.tému dni kalendářního měsíce, RPSN bylo uvedeno ve výši 31,61 % a celková částka, kterou je žalovaný povinen zaplatit činí 63 297 Kč (viz smlouva o úvěru). Pro potřeby posouzení úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč, další členové rodiny pak 15 000 Kč, je zaměstnankyní, uvedl svého zaměstnavatele, uvedl, že bydlí v podnájmu, je rozvedený, jiné osoby k posouzení výdajů neuvedl. Smlouva je podepsána kódem [číslo], žalovaný ve smlouvě uvedla svoje rodné číslo, číslo občanského průkazu, bydliště, e-mailovou adresu a telefon. Součástí úvěrové smlouvy byly i úvěrové podmínky, kdy podle bodu 7.1. úvěrových podmínek měla žalobkyně právo na zesplatnění celého úvěru (ukončení smlouvy) v případě, kdy žalovaný dlužil 2 a více splátek. Z výpisu čerpání je patrná výše úvěru 55 000 Kč a vyčerpaná částka 132 375,20 Kč, úhrada 123039,90 Kč a dluh na jistině pak 9335,30 Kč. Dopisem ze dne 13. 4. 2023 odeslaným stejného dne žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k doplacení úvěru do 14ti dní od doručení dopisu (výzva ke splacení celého úvěru a poštovní podací arch). Dlužná částka, tj. jak jistina ve výši 9335,30 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuta ve výši 945 Kč a stejně tak i kapitalizované úroky ve výši 1736,97 Kč a paušalizované úroky z prodlení ve výši 364,18 Kč, poplatek za vedení účtu ve výši 156 Kč, a dluh na pojistném ve výši 97,12 Kč jsou vyčísleny žalobkyní v dokumentu nazvaném Výpis čerpání, splátek a úhrad v souladu s čl. 7. úvěrových podmínek. Dle tvrzení žalobkyně, kterému soud nemá důvod nevěřit, bylo žalovaným zaplaceno před zesplatněním úvěru 123 039,90 Kč, tato částka odpovídá přehledu čerpání, splátek a úhrad. Žalovaný ničeho netvrdil, tvrzení žalobkyně nijak nesporoval. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 1. 6. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu (předžalobní výzva k plnění, poštovní podací arch). Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti, tj. zda žalobkyně dodržela svou zákonnou povinnost před poskytnutím úvěru dostatečně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr, dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen„ OZ“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnost smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než v peněžitém.</i> <i>7. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, leda, že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 8. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu právnímu závěru. Po provedeném dokazování bylo zjištěno, že mezi stranami vznikl závazkový vztah založený platnou smlouvou o úvěru ze dne [datum], ve které se žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne opakovaně úvěr s výší čerpání do 55 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit vyčerpanou částku včetně smluvního úroku ve výši 26,28 % ročně ve splátkách odpovídajících 4 % z úvěrového rámce. Ve smlouvě si s odkazem na úvěrové podmínky (č.l. 7) strany sjednaly právo žalobkyně požadovat smluvní pokuty ve výši 500 Kč pro případ prodlení se zaplacením každé splátky a 10 % po zesplatnění ze splatné jistiny, skutečnost, že jsou součástí smluvního vztahu žalovaný podepsal v úvěrové smlouvě. Provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně poskytla opakovaně na základě platně uzavřené úvěrové smlouvy žalovanému finanční prostředky až do výše 132 375,20 Kč, avšak žalovaný nedostál svým závazkům řádně a včas splácet měsíční splátky za poskytnutý úvěr a zaplatil jen 123 039,90 Kč. Žalobkyně tudíž nepochybila, pokud následně přistoupila k uplatnění svého práva jednostranného ukončení smluvního vztahu a zesplatnění pohledávky, čímž došlo ke vzniku povinnosti zaplatit dluh jednorázově. 9. Soud se zabýval tím, zda smlouva není absolutně neplatná s ohledem na úrokové sazby a dospěl k závěru, že nikoliv. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy. 10. Ohledně posuzování schopnosti žalované úvěr splácet podle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žalobkyně svoji povinnost splnila. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyš