38 C 302/2023-17 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17. 7. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 430 293,69 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí i úvěrové podmínky. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného s tím, že došla k závěru, že žalovaný splňuje podmínky pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 429 889 Kč. Žalovaný se v úvěrové smlouvě zavázal úvěr řádně a včas splácet v pravidelných 96. měsíčních splátkách ve výši 10 326 Kč. Úvěr byl úročen sazbou ve výši 21,6 % ročně. Splatnost splátek byla dohodnuta na 24.tý den v měsíci, první splátka se stala splatnou dne 24. 10. 2022. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku v celkové výši 20 652 Kč s tím, že úhrady byly žalovanému započítávány na úrok, jistinu a poplatky. Žalovaný však porušil své povinnosti z úvěrové smlouvy, když nehradil splátky řádně a včas, a proto žalobkyně v souladu s oprávněním sjednaným v č.l. 5 úvěrových podmínek zesplatnila úvěr a požadovala okamžité zaplacení dlužné částky. K zesplatnění došlo dne 13. 4. 2023, že žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru dopisem ze dne 13. 4. 2023. Po zesplatnění neuhradil žalovaný na svůj dluh již žádnou částku. Z titulu této úvěrové smlouvy požaduje žalobkyně po žalovaném tedy zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 424 317,69 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč, náklady vymáhání ve výši 600 Kč a poplatky za pojištění ve výši 4220 Kč a poplatky za možnost odložení splátek ve výši 156 Kč, smluvní úrok ve výši 21,6 % ročně částečně kapitalizovaný a snížený počínaje 91. dnem prodlení na reposazbu ČNB zvýšenou o 8% dle §m 122 zákona č. 257/2016 Sb., zákonný úrok z prodlení částečně kapitalizovaný. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, co byl k jejímu zaplacení vyzvána zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce. 4. Soud ve věci dospěl k závěru o následujícím skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] bylo zjištěno, že strany mezi sebou uzavřely smlouvu nazvanou Smlouva o účelovém úvěru a revolvingovém úvěru, která upravuje povinnost žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 429 889 Kč poskytnuté za účelem úhrady v příloze uvedených dluhů žalovaného s roční úrokovou sazbou 21,6%, kterou se žalovaný zavázal splácet v 96. splátkách ve výši 10 326 Kč měsíčně. První splátka úvěru byla splatná 24. 10. 2022, další pak vždy měsíčně k 15.tému dni kalendářního měsíce, RPSN bylo uvedeno ve výši 24,3% a celková částka, kterou je žalovaný povinen zaplatit činí 906 528 Kč (viz smlouva o úvěru). Součástí úvěrové smlouvy byly i úvěrové podmínky, kdy podle bodu 5. 2. úvěrových podmínek měla žalobkyně právo na zesplatnění celého úvěru (ukončení smlouvy) v případě, kdy ji žalovaný dlužil 2 a více splátek. Úvěr byl čerpán dne 21. 9. 2022 (viz. Výpis čerpání, splátek a úhrad), zaplaceny byly první dvě splátky ve výši dvakrát 10 326 Kč, ale od třetí splátky splatné v prosinci 2022 již nejsou splátky evidovány (viz stejný dokument). Dopisem ze dne 13. 4. 2023 žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k doplacení úvěru do 14ti dní od doručení dopisu (výzva ke splacení celého úvěru a poštovní podací arch). Dlužná částka, tj. jak jistina ve výši 424 317,69 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč, poplatky za pojištění ve výši 4 220 Kč a poplatky za možnost odložení splátek ve výši 156 Kč jsou vyčísleny žalobkyní v dokumentu nazvaném Výpis čerpání, splátek a úhrad v souladu s čl. 6 3. úvěrových podmínek. Dle tvrzení žalobkyně, kterému soud nemá důvod nevěřit, bylo zaplaceno před zesplatněním úvěru 20 652 Kč, tato skutečnost plyne i z Výpisu čerpání, splátek a úhrad. Žalovaný ničeho netvrdil, tvrzení žalobkyně nijak nesporoval. Předžalobní výzvou k plnění vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu (předžalobní výzva k plnění, poštovní podací arch). <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen„ OZ“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnost smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než v peněžitém.</i> <i>7. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, leda, že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 8. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu právnímu závěru. Po provedeném dokazování bylo zjištěno, že mezi stranami vznikl závazkový vztah založený platnou smlouvou o úvěru ze dne [datum], ve které se žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne úvěr ve výši 429 889 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit úvěrovanou částku včetně smluvního úroku ve výši 21,6% ročně ve 96. měsíčních splátkách po 10 326 Kč. Ve smlouvě si s odkazem na úvěrové podmínky (č.l. 6 3.) strany sjednaly právo žalobkyně požadovat smluvní pokuty ve výši 500 Kč pro případ prodlení se zaplacením každé splátky, skutečnost, že jsou součástí smluvního vztahu žalovaný podepsal v úvěrové smlouvě. Provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně skutečně poskytla na základě platně uzavřené úvěrové smlouvy žalovanému finanční prostředky ve výši 429 889 Kč, avšak žalovaný nedostál svým závazkům řádně a včas splácet měsíční splátky za poskytnutý úvěr a zaplatil jen 20 652 Kč. Žalobkyně tudíž nepochybila, pokud následně přistoupila k uplatnění svého práva jednostrannému ukončení smluvního vztahu a zesplatnění pohledávky, čímž došlo ke vzniku povinnosti zaplatit dluh jednorázově. 9. Soud se zabýval tím, zda smlouva není absolutně neplatná s ohledem na úrokové sazby a dospěl k závěru, že nikoliv. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy. 10. Ohledně posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet podle úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žalobkyně svoji povinnost splnila. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzen