38 C 366/2022-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou u zdejšího soudu dne 31. 10. 2022 vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 235 000 Kč s příslušenstvím a se smluvní pokutou. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] ústní formou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalovanému částku ve výši 235 000 Kč. Žalovaný svůj dluh dne [datum] uznal a zavázal se tento dluh zaplatit do 2. 10. 2021. Současně došlo ze strany žalovaného k utvrzení povinnosti zaplatit dluh smluvní pokutou ve výši 0,30 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný svůj závazek nesplnil, půjčku v dohodnuté době nevrátil, dne 3. 10. 2021 se tak dostal do prodlení. Smluvní pokuta byla vyčíslena za dobu od 4. 10. 2021 do 4. 10. 2022 na částku 258 030 Kč. Vzhledem k tomu, že svoji povinnost žalovaný nesplnil ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 4. 10. 2021, obrátil se žalobce na soud. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobce souhlasil s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání (viz č.l. 22). Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Soud zjistil následující skutkový stav, a to z listin založených žalobcem. Dne [datum] oba účastníci uzavřeli dohodu nazvanou dohoda o uznání dluhu a jeho úhradě, v níž uvedli, že žalovaný má vůči žalobci dluh ve výši 235 000 Kč, který je splatný do 2. 10. 2021, právní důvod uveden nebyl, výslovně bylo uvedeno, že žalobce dluh uznává co do důvodu i výše a pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,3% denně (viz č.l. 7 a 7 rubová strana). Dopisem právního zástupce žalobce ze dne 4. 10. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu, který je předmětem tohoto řízení a byla vyčíslena též smluvní pokuta ve výši 258 030 Kč za dobu do 4. 10. 2022 a zákonný úrok z prodlení, dopis byl zasílán na adresu uvedenou v uznání dluhu, která je shodná s adresou žalovaného v centrální evidenci obyvatel dne 4. 10. 2022 (viz č.l. 5, 6, 10). <i>5. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>6. Podle § 2048 občanského zákoníku platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>7. Podle § 2053 OZ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> 8. Po právní stránce soud hodnotí předmět sporu takto. Žalovaný se zavázal písemným prohlášením svůj dluh vůči žalobci co do výše 235 000 Kč, v dokumentu nebyl uveden právní důvod. Soud vyšel z ustanovení § 2053 OZ a dospěl k závěru, že nejsou splněny formální a obsahové náležitosti nezbytné pro závěr, že listina předložená žalobcem má charakter uznání dluhu, neboť neobsahuje podrobnou specifikaci právního důvodu, soud proto na straně jedné sice nedospěl k závěru, že by nastala zákonem stanovená vyvratitelná domněnka, že k datu podpisu dokumentu nastalo uznání dluhu, v jejímž důsledku by došlo k obrácení důkazního břemene, na straně druhé však je předložená listina běžným, prostým listinným důkazem, který v kontextu pasivity žalovaného a tvrzení žalobce o poskytnutí uvedené částky z titulu smlouvy o zápůjčce soud považuje za dostatečný důkaz prokazující skutečnost, že dluh ze smlouvy o zápůjčce ve výši 235 000 Kč skutečně existoval a že byl splatným dne 2. 10. 2021. Pokud pak žalovaný ničeho nenamítal a nebyla z jeho strany sdělena soudu žádná tvrzení a žalobce současně uváděl v žalobě, že dluh stále trvá, soud vyšel z předpokladu, že dluh žalovaného vůči žalobci dosud nezanikl a trvá i ke dni vyhlášení rozsudku. Soud tedy ohledně jistiny žalobě vyhověl. Pokud se týká příslušenství, pak soud postupoval dle § 1958 OZ a s ohledem na skutečnost, že v dohodě dluhu je přesně stanovena lhůta pro zaplacení dluhu do 2. 10. 2021, prodlení žalovaného tak nastalo první následující den, tedy od 3. 10. 2021. Od tohoto dne tedy vznikl žalobci nárok též na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši nařízení vlády č. 351/2013 Sb. žalobce žádal jejich přiznání až od 4. 10. 2021, soud žalobě proto vyhověl i v této části ohledně zákonného úroku z prodlení. Stejně postupoval ohledně smluvní pokuty. Toto utvrzení smluvní pokutou bylo v dohodě výslovně sjednáno v ustanovení II odstavec 2) pro případ, že nebude splněna povinnost zaplatit dluh řádně a včas a byla sjednána jednoznačná výše 0,3% denně. Takto dohodnutá výše není dle názoru soudu zjevně nepřiměřená, ujednání soud považuje za platné. Soud mimo jiné vyšel např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 5377/2017, ze dne 21. 3. 2019, v němž byla řešena smluvní pokuta ve výši 0,5% denně a které stanoví následující:„ Jako právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 o. z.), nelze považovat ujednání o smluvní pokutě pouze z důvodu nepřiměřenosti její výše; takovou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím ke kritériím stanoveným v § 2051 o. z. Jinak řečeno, nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše zakládat (absolutní) neplatnost ujednání pro porušení dobrých mravů, nýbrž může být důvodem k použití moderačního práva soudu. Pokud by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, není vyloučeno posoudit její ujednání jako (absolutně) neplatné právní jednání podle § 588 o. z.; v takovém případě však nepřichází v úvahu její moderace. Z těchto důvodů soud považuje i uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty za oprávněný a žalobě i v této částce vyhověl. 9. Soud zjistil, že soudní poplatek za žalobu činí podle položky č. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků 24 652 Kč, neboť je potřeba jej zaplatit i z vyčíslené a kapitalizované smluvní pokuty ke dni podání žaloby (částky 258 030 Kč). Poplatník na tomto poplatku dosud zaplatil pouze 11 750 Kč (odpovídající jen jistině) a zbývá tedy doplatit 12 902 Kč. Soud proto výrokem III. tuto povinnost žalobci uložil s tím, že k jejímu zaplacení stanovil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 59 354,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 750 Kč a částky 12 902 odpovídající výroku III., tedy dosud sice nezaplacenému poplatku, ale odpovídající soudem stanovené povinnosti uložené žalobci. Soud se v svém postupu řídil např. rozhodnutím MS v Praze č.j. 39 Co 440/2017. Dále pak nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 235 000 Kč sestávající z částky 9 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 680 Kč ve výši 6 022,80 Kč.