38 C 54/2023-45 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň – sever dne 25. 7. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 068 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný jsou bývalými manželi, jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum]. Společné jmění manželů účastníků bylo vypořádáno dohodou, kterou ve formě soudního smíru schválil zdejší soud usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum]. Na základě této dohody se stala žalobkyně výlučnou vlastnicí jednotky – bytu [číslo] v [obec], [ulice] ulice [číslo]. Žalovanému, který byt užíval, byla uložena povinnost byt vyklidit do 3 měsíců od zaplacení vypořádacího podílu. Žalovaný byt obýval až do prosince 2019 a za dobu užívání od 14. 4. 2019 do 31. 12. 2019 ničeho nepřispěl na služby spojené s užíváním bytu. Žalobkyně za tuto dobu zaplatila náklady spojené s odběrem elektrické energie ve výši 780 Kč, zálohu na plyn ve výši 189 Kč, nájemné ve výši 3 789 Kč, internet ve výši 498 Kč, televizní poplatky ve výši 100 Kč, celkem tedy 5 356 Kč. Za období července až prosince 2019 se tak jednalo o 32 136 Kč, ½ z této částky činí 16 068 Kč. Žalobkyně vyzvala prostřednictvím právního zástupce k vrácení této části zaplaceného plnění, žalovaný však ničeho nezaplatil. 2. Usnesením [název soudu] ze dne 17. 10. 2022, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] byla vyslovena místní nepříslušnost [název soudu] a věc byla postoupena zdejšímu soudu. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. 4. Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, jeho souhlas se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Účastníci byli manželé, jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum rozhodnutí]. Usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum], byl schválen smír uzavřený mezi účastníky ve věci vypořádání společného jmění manželů, na základě kterého byla přikázána do výlučného vlastnictví žalobkyně jednotka – byt [číslo] v [obec], [ulice] ulice [číslo] žalobkyně byla povinna zaplatit vypořádací podíl a žalovaný byl povinen do 3 měsíců od jeho vyplacení předmětný byt vyklidit. Dle tvrzení žalobkyně, kterým soud nemá důvod nevěřit, byl byt žalovaným vyklizen 31. 12. 2019. Dle vyúčtování [právnická osoba] (č.l. 4) hradila zálohy na plyn a vyúčtování žalobkyně. Dle rozpisu záloh [právnická osoba] (č.l. 4 rub) hradila zálohy na elektřinu žalobkyně ve výši 800 Kč měsíčně. Dle platebního dokladu SIPO (č.l. 5) hradila žalobkyně televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně, rozhlasové poplatky ve výši 45 Kč měsíčně, platbu nazvanou nájemné, kterou soud hodnotí jako zálohy na správu domu a na zálohy spojené s užíváním bytu ve výši 4 154 Kč měsíčně a dále pak platbu za užívání UPC ve výši 760 Kč měsíčně, celkem tedy měsíční platby byly prokázány ve výši 5 894 Kč. Pokud pak byly hrazeny tyto platby za období červenec až prosinec 2019, tedy za 6 měsíců, jejich výše činí 35 364 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval dopisem ze dne 20. 2. 2021 žalovaného k zaplacení částky 24 390 Kč, výzvu odeslal na adresu [adresa] <i>6. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že žalobkyně je od [datum] výlučnou vlastnicí shora popsané bytové jednotky, že v této jednotce žalovaný pobýval až do 31. 12. 2019, spotřebovával dodávané služby a že žalobkyně hradila veškeré platby s užíváním jednotky spojené, které v období od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 činily 35 364 Kč. Pokud tedy žalobkyně tyto platby hradila sama, plnila i za to, co„ konzumoval“ žalovaný. Žalovaný se tak na její úkor bezdůvodně obohatil (§ 2991 obč. zák.) a je povinen jí toto obohacení vydat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1209/2004, ze dne 27.9.2006, neboť mezi případy prospěchu toho, za něhož bylo jiným plněno, co po právu měl plnit sám, patří i požadavek rozvedeného manžela na splacení podílu úhrady za užívání společného bytu po rozvodu). Žalobkyně žádala k zaplacení ½ částky, kterou vynaložila, což soud považuje podle principu tzv. pasivní solidarity za přiléhavé. Pokud pak bylo prokázáno zaplacení částky 35 364 Kč, je požadavek žalobkyně na zaplacení částky 16 068 Kč nižší, a tedy oprávněný. Žalobkyni vznikl též nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ve smyslu ust. § 1970 OZ z dlužné částky, první den prodlení se odvozuje od zaslané výzvy a v ní stanovené lhůty k plnění. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, když nárok posoudil jako zcela důvodný. 8. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 033,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 068 Kč sestávající z částky 1 780 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 160 Kč ve výši 873,60 Kč.