38 C 93/2023-109 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 30. 3. 2023 navrhovatelé žádali soud o uznání cizozemského rozhodnutí, a to rozhodnutí Obvodního soudu v [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 6. 2. 2021 a kterým bylo rozhodnuto o pozůstalosti po [jméno] [celé jméno účastníka] ([anonymizováno]), rozené [příjmení], [datum narození], zemřelé [datum] naposledy bytem [adresa], Švýcarsko jako o celku. 2. K návrhu navrhovatelé připojili citované rozhodnutí, ze kterého je patrné, že byla stanovena aktiva a pasiva pozůstalosti, mezi aktivy byly zahrnuty i nemovitosti umístěné na území ČR, a to následující: byt [rok]; v [obec], [ulice a číslo], část [územní celek], zapsaný na listu vlastnictví ě. [číslo], vedený u Katastrálního úřadu [příjmení] kraje, [stát. instituce], pro [katastrální uzemí] (k jednotce patří také parkoviště v budově s číslem popisným [rok]) byt [číslo] v [obec], [příjmení] [číslo], část [územní celek], zapsaný na listu vlastnictví [číslo] vedený u Katastrálního úřadu [příjmení] kraje, [stát. instituce], pro katastrální území [obec] byt [číslo], nebytový prostor [číslo], nebytový prostor [číslo] v [obec], [ulice a číslo], část [územní celek], zapsaný na listu vlastnictví Č. [číslo], vedený u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí] garáž v [obec] (řadová garáž na odstavném místě); 16 m2, dočasná stavba, pozemek ve vlastnictví [územní celek], nájemní smlouva. 3. Zůstavitelka pořídila dvě závěti, první ze dne [datum], druhou závěť nedatovanou, z nichž byly dovozeny odkazy uvedené v č.l. 3, které byly vypořádány v článcích 5.1. až 5.6. obsahující dispozice s finančními prostředky. Aktiva ke dni smrti zůstavitelky bez započtení nemovitostí činila [částka] a [částka]. Pasiva pak činila [částka] a [částka]. V rozhodnutí byla pozůstalost dělena podle dědických kvót v poměru uvedeném v části nazvané:„ Uznává se“ (viz str. 23 a následující českého překladu, č.l. 44 a násl.), a to v čl. 8 až 16 s tím, že se tzv. společenství dědiců ruší a pozůstalost se dělí příslušně podle těchto dědických kvót: [celé jméno účastníka] [anonymizováno], [celé jméno účastníka] [anonymizováno], [celé jméno žalobce] [anonymizováno], [celé jméno účastníka] [anonymizováno], [celé jméno účastníka] [anonymizováno], [celé jméno účastnice] [anonymizováno], [celé jméno účastnice] [anonymizováno], [celé jméno účastníka] [anonymizováno], [celé jméno účastníka] [anonymizováno], [celé jméno žalobce] [anonymizováno] [celé jméno účastníka] [anonymizováno]. Současně se pak stejným rozhodnutím nařizuje veřejná dražba spolu s právy a dluhy, které na nemovitostech váznou za co možná nejvyšší cenu a výtěžek pak bude mezi dědice rozdělen dle poměru stanoveného v citovaném ustanovení (č.l. 49 čl. 11-13), k prodeji byl současně zmocněn advokát [jméno] [příjmení] (viz čl. 4 č.l. 24, str. 3 českého překladu rozhodnutí). 4. Soud dále v řízení zjistil, že v České republice bylo vedeno pozůstalostní řízení u Okresního soudu [okres] sp. zn. [spisová značka], rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] bylo však řízení zastaveno s odkazem na shora citované rozhodnutí švýcarského soudu, kterým byla projednána celá pozůstalost po zůstavitelce a věc tak byla již projednána a rozhodnuta. 5. V řízení bylo dále zjištěno, že jeden z dědiců, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] dne [datum] zemřel a proto soud rozhodl usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] s odkazem na usnesení zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], že na místo něj jsou účastníky řízení pozůstalá manželka [celé jméno účastnice], [datum narození], syn [celé jméno účastníka], [datum narození] a dcera [celé jméno účastnice], [datum narození]. 6. S ohledem na rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] pak byl účastníkovi řízení, dědicovi [celé jméno účastníka] ustanoven usnesením zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] procesní opatrovník, a to [územní celek]. 7. Žádný z účastníků řízení se k návrhu nevyjádřil. 8. K výzvě soudu doplnili navrhovatelé sdělení ČUZK ze dne [datum] (viz č.l. 93), podle kterého sice není možné považovat rozhodnutí švýcarského soudu citované shora za listinu, která by splňovala kritéria listiny pro zápis do katastru [anonymizováno], ale je možné ji připojit k jiné listině, na jejímž podkladě bude vklad k předmětným nemovitostem prováděn, tedy jako podkladová listina po realizaci pokynu k následnému návrhu na provedení vkladu nového vlastníka s tím, že by bylo analogicky postupováno obdobně jako u nařízeného prodeje nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví dle rozsudku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. 9. Soud po procesní stránce postupoval dle § 14 až 19 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen ZMPS) a § 79 stejného zákona, a aplikoval Úmluvu č. 23/1929 uzavřenou mezi republikou Československou a Švýcarskem o uznání a výkonu soudních rozhodnutí a dále Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. 7. 2012 příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (dále též jen„ Nařízení o dědictví“ či„ Nařízení“). K vyhlášení rozsudku nenařizoval soud jednání s odkazem na ustanovení § 18 ZMPS. <i>10. Podle § 14 ZMPS rozhodnutí soudů cizího státu a rozhodnutí úřadů cizího státu o právech a povinnostech, o kterých by podle jejich soukromoprávní povahy rozhodovaly v České republice soudy, stejně jako cizí soudní smíry a cizí notářské a jiné veřejné listiny v těchto věcech (dále jen„ cizí rozhodnutí“) mají v České republice účinnost, jestliže nabyla podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a byla-li uznána českými orgány veřejné moci.</i> <i>11. Podle §15 odstavec 1) ZMPS pokud v dalších ustanoveních tohoto zákona není stanoveno něco jiného, nelze pravomocná cizí rozhodnutí uznat, jestliže</i> <i>a) věc náleží do výlučné pravomoci českých soudů, nebo jestliže by řízení nemohlo být provedeno u žádného orgánu cizího státu, kdyby se ustanovení o příslušnosti českých soudů použilo na posouzení pravomoci cizího orgánu, ledaže se účastník řízení, proti němuž cizí rozhodnutí směřuje, pravomoci cizího orgánu dobrovolně podrobil,</i> <i>b) o témže právním poměru se vede řízení u českého soudu a toto řízení bylo zahájeno dříve, než bylo zahájeno řízení v cizině, v němž bylo vydáno rozhodnutí, jehož uznání se navrhuje,</i> <i>c) o témže právním poměru bylo českým soudem vydáno pravomocné rozhodnutí nebo bylo-li v České republice již uznáno pravomocné rozhodnutí orgánu třetího státu,</i> <i>d) účastníku řízení, vůči němuž má být rozhodnutí uznáno, byla odňata postupem cizího orgánu možnost řádně se účastnit řízení, zejména nebylo- li mu doručeno předvolání nebo návrh na zahájení řízení,</i> <i>e) uznání by se zjevně příčilo veřejnému pořádku, nebo</i> <i>f) není zaručena vzájemnost; vzájemnost se nevyžaduje, nesměřuje-li cizí rozhodnutí proti státnímu občanu České republiky nebo české právnické osobě.</i> <i>12. Podle §15 odstavec 2) ZMPS k překážce uvedené v odstavci 1 písm. d) se přihlédne, jen jestliže se jí dovolá účastník řízení, vůči němuž má být cizí rozhodnutí uznáno. To platí i o překážkách uvedených v odstavci 1 písm. b) a c), ledaže je jejich existence orgánu rozhodujícímu o uznání jinak známa.</i> <i>13. Podle §16 ZMPS (1) Uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech se nevyslovuje zvláštním výrokem. Cizí rozhodnutí je uznáno tím, že český orgán veřejné moci k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu veřejné moci. Je-li proti tomu namítána výhrada veřejného pořádku nebo i jiný důvod pro odepření uznání, ke kterým nemohlo být bez dalšího přihlédnuto, přeruší se řízení a je určena lhůta k zahájení zvláštního řízení podle odstavce 4. Po jeho pravomocném ukončení nebo po marném uplynutí uvedené lhůty se v přerušeném řízení pokračuje. (2) Cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají ve zvláštním řízení podle odstavce 4, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení. (3) Cizí rozhodnutí lze na návrh uznat ve zvláštním řízení podle odstavce 4 i v případě, kdy se toto rozhodnutí uznává bez dalšího řízení. (4) Ve zvláštním řízení o uznání rozhoduje soud o uznání rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. (5) Na základě cizího rozhodnutí o majetkových věcech, které splňuje podmínky pro uznání podle tohoto zákona, lze nařídit výkon tohoto rozhodnutí rozhodnutím českého soudu, které je třeba odůvodnit.</i> <i>14. Podle §18 ZMPS Požádá-li strana podle přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy, aby o uznání bylo rozhodn