38 C 99/2023-47 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň – jih soudu dne 18. 8. 2022 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 159,76 Kč s příslušenstvím a povinnost nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] pod [číslo] žalovaná požádala předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), [IČO] o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla akceptována a na základě které jí byl otevřen úvěrový účet [číslo] s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, na který zaslal předchůdce žalobkyně částku ve výši požadovaného úvěru 12 647 Kč dne 20. 1.2020. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách, své povinnosti však neplnila, předchůdce žalobkyně tak prohlásil úvěr za splatný ke dni 30. 4. 2022. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu domáhá zaplacení úroku ve výši 22,68% částečně kapitalizovaného. Dluh žalované činí 3 014,86 na jistině, poplatku ve výši 600 Kč a pokuty ve výši 261,15 Kč, pojistného ve výši 283,75 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 263,56 Kč. Žalovaná ničeho nezaplatila ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] vyslovil [název soudu] svoji místní nepříslušnost a postoupil věc zdejšímu soudu. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení byla pasivní. 4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně již v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti. Předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou nejdříve dne [datum] tzv. rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb a následně téhož dne smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které zřídil žalované účet, a umožnil žalované čerpat tzv. revolvingový úvěr až do maximální výše 50 000 Kč a žalovaná se zavázala skutečně čerpanou částku vrátit ve splátkách, jejichž výše činila minimálně 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, nejméně ve výši 500 Kč vždy k 17.tému dni v měsíci. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68%, RPSN 28,74%, poplatek za rezervaci zdrojů byl sjednán ve výši 50 Kč a dále úhrada za pojištění 5,99% z měsíční splátky úvěru (viz smlouva o úvěru, úvodní dopis a VOP). Ve smlouvě žalovaná uvedla informace o svých osobních poměrech, tedy že je svobodná, nemá děti, bydlí v nájmu a dále uvedla, že je zaměstnaná a výše měsíčního příjmu činí 19 614 Kč, celkové náklady domácnosti ve výši 5 400 Kč a že nemá žádné dluhy. Úvěr byl veden na účtu [číslo] žalovaná celkem čerpala 12 647 Kč, zaplatila 15 609 Kč, ke dni 18. 3. 2022 měla žalovaná dlužit 4 423,32 Kč, z toho dluh na poplatcích 600 Kč, dluh na pojistném 283,75 Kč, pokuta 261,15 Kč a úroky 263,56 Kč. Žalovaná dluh řádně nesplácela, proto předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil dne [datum]. Předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou ze dne [datum] na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 23. 5. 2022, který byl téhož dne odeslán žalované prostřednictvím České pošty s.p. na dvě známé adresy. Žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou k zaplacení dluhu. Žádné další důkazy nebyly v řízení navrhovány, žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná a neuváděla žádné skutečnosti ani důkazy na svoji obranu. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 1970 občanského zákoníku dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>11. Na smluvní vztah je třeba též aplikovat zákon č. 257/2016 Sb. ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru, který zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli</i> 12. Soud se předně zabýval tím, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřite