16 C 176/2023-17 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru.Žalovaný se nevyjádřil.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav: Úvěrující , právnická osoba, uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo, tel. číslo, ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal, vrátit žalobci uvedenou jistinu a k tomu ještě navíc celkový úrok (ve smlouvě označen jiným způsobem – posuzováno však podle obsahu), tento úrok činil 36 303 Kč. Uvedené částky měl žalovaný zaplatit ve splátkách po 850 Kč týdně v počtu 78 splátek. Naposledy však uhradil splátku 9. 11. 2020. Ke dni 19. 3. 2021 dlužil ještě jistinu 29 618,33 Kč a úrok 30 651,15 Kč. Ve smlouvě byla přitom sjednána smluvní úroková sazba 23,19 % p.a. Původní věřitel postoupil pohledávku smlouvou ze dne , datum, žalobci. Žalobce nepožadoval zbývající úrok, nýbrž pouze dlužnou jistinu s příslušenstvím.Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Poznamenává se, že ujednání o výši úroku představuje ujednání o ceně (§ 1813 o.z.), a proto na ně ve spotřebitelském vztahu nedopadají obecné zásady obsažené v § 1814 o.z. (tyto zásady stanoví neplatnost ujednání, zakládajících významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele; k takovým ujednáním se pak podle § 1815 přihlíží, jen pokud se jej sám spotřebitel dovolá).Ohledně platnosti smlouvy soud uvádí, že pokud k jistině uvedené shora měl být dále vrácen úrok 36 303 Kč, který tudíž činil 121 % za dobu 78 týdnů, potom při přepočtu na 52 týdnů prostým vydělením vychází přibližně sazba 81 % p.a., která je (což nutno dodat) o něco vyšší z důvodu, že částka neměla být vrácena jednorázově na konci sjednané doby, nýbrž splácena průběžně, nicméně to ničeho nemění na tom, že s ohledem na velkou rizikovost těchto úvěrů soud nepovažuje RPSN, kterou takto přibližně vyčíslil na 81 %, za excesivní. Přiznal tedy dlužnou jistinu spolu s úrokem a úrokem z prodlení, které byly vyčísleny ke dni 14. 12. 2022. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Tato zahrnuje soudní poplatek 1 185 Kč. Dále odměnu 3 x 300,- Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba). Dále 3 režijní paušály po 100,- Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Dále pak daň z přidané hodnoty 21%. Celkem 2 637 Kč.