38 C 118/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 2. 2024 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 650,16 Kč s příslušenstvím a povinnost nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli po prověření úvěruschopnosti žalovaného Smlouvu o úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , byl sjednán kreditní rámec, obchodní úrok za čerpaný debet. Žalovaný poskytnutý úvěr průběžně čerpal postupnými výběry prostřednictvím bankomatů či platbami u obchodníků. Žalovaný se zavázal splácet úvěr formou minimální měsíční splátky stanovené jako procento z vyčerpaného úvěrového rámce, svoji povinnost však nedodržel a úvěr nesplácel. Žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný ke dni 31. 7. 2023 a vyzvala žalovaného k doplacení úvěru ve výši 29 681,39 Kč odpovídající jistině úvěru, 1493,93 Kč odpovídající obchodnímu úroku kapitalizovanému ke dni zesplatnění. Vedle těchto částek žalobkyně požaduje též úrok z prodlení z obchodního úroku kapitalizovaný ke dni 30. 1. 2024 ve výši 103,09 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaný ke dni 30. 1. 2024 ve výši 2 0630,11 Kč, poplatky za výběr z bankomatu ve výši 11,64 Kč, poplatek za odeslání upomínky ve výši 1 800 Kč, poplatek za prohlášení úvěru za splatný ve výši 600 Kč dle sazebníku a poplatek za přečerpání úvěrového rámce ve výši 900 Kč s ohledem za trojí překročení úvěrového rámce dle sazebníku. Žalovaný neuhradil ničeho, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vydaný elektronický platební rozkaz byl pro jeho nedoručení do vlastních rukou žalovaného zrušen podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Soudu se nepodařilo zjistit adresu žalovaného, na kterou by bylo možné žalovanému doručovat písemnosti, proto usnesením ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ustanovil žalovanému opatrovníka. Prostřednictvím opatrovníka se žalovaný vyjádřil podáním ze dne 4. 6. 2024 (viz č.l. 27-28) tak, že nelze z předložených listinných důkazů dovodit, že by žalobkyně postupovala řádně dle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. v platném znění o spotřebitelském úvěru a řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, když nejsou doloženy výpisy z registrů ISIR, BRKI, NRKI apod. Dále pak namítal, že žalobkyně poskytla žalovanému též úvěr na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, s názvem , Anonymizováno, , Anonymizováno, znějící na částku 500 000 Kč. V žádosti o půjčku je uveden příjem domácnosti 50 000 Kč, doložen je však příjem jen do výše 19 223 Kč, což je méně, než v době, kdy žádal o úvěr ve výši 500 000 Kč. S ohledem na propad příjmů zbývá po započtení všech výdajových plateb žalovanému částka 6 000 Kč měsíčně, což je nedostačující pro úvěr ve výši 30 0000 Kč. Bylo též namítáno, že náhrada nákladů řízení s ohledem na formulářový typ žaloby by měla být v případě neúspěchu žalovaného přiznána jen dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.3. Žalobkyně následně doplnila svá tvrzení podáním ze dne , datum, (viz č.l. 32-33), v němž podrobně popsala proces prověřování úvěruschopnosti žalovaného a proces uzavření smlouvy a ověřování totožnosti žalovaného doplnila, že žalovaný načerpal z úvěru celkem částku 39 174,90 Kč a splatil částku 14 136,65 Kč.4. Soud ve věci nařídil jednání na , datum, , žalobce i jeho právní zástupce se z jednání omluvili a souhlasili, aby proběhlo bez jejich přítomnosti.5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti. Dne , datum, požádal žalovaný u žalobkyně o poskytnutí revolvingového úvěru do částky 20 000 Kč (viz žádost CEPR). V žádosti uvedl údaje o svých příjmech, které činí 23 196 Kč měsíčně čistého, celkový příjem do domácnosti pak uvedl ve výši 50 000 Kč. Měsíční splátky a srážky ze mzdy pak žalovaný uvedl ve výši 0 Kč, počet vyživovaných osob 0, uvedl svého zaměstnavatele. Při prověřování úvěruschopnosti bylo zjištěno, že má žalovaný závazky ve výši 4000 Kč, který splácí částkou ve výši 80 Kč a 487 384,62 Kč, který splácí částkou ve výši 5677,4 Kč (viz. prověření CEPR). Dne , datum, uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byl zřízen žalobkyní žalovanému kreditní účet s úvěrovým rámcem do výše 30 000 Kč a minimální splátkou ve výši 2% z vyčerpaného úvěrového rámce, roční úrokovou sazbou 12%, RPSN byla uvedena ve výši 12,68%. Ve smlouvě byly dále sjednány poplatky za výběr z bankomatu, za odeslání upomínky, za prohlášení úvěru splatným a za přečerpání úvěrového rámce (viz smlouva CEPR). Při uzavření smlouvy předložil žalovaný průkaz totožnosti vydaný v , Anonymizováno, č. , tel. číslo, (viz č.l. 34). Z platební historie čerpání a výpisu z účtu je patrné, že byla vyčerpána částka ve výši 36 278,96 Kč. Dopisem ze dne …………… prohlásila žalobkyně úvěr za splatný ke dni 31. 7. 2023 a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu na úvěru ve výši 29 681,39 Kč (viz CEPR).6. Podle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen OZ, ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.7. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1970 OZ dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 1813 OZ, se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.10. Podle § 580 odst. 1 OZ, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Soud se předně zabýval tím, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 02. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 07. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 03. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01. 04. 2018, sp. zn. 1 As 30/2015, nebo rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 05. 11 2018, sp. zn. C-679/18). Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Při tom by měl poskytovatel úvěru současně přihlížet též k podmínkám úvěru. Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotř