38 C 126/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou doručenou soudu dne 16. 2. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 67 413,05 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 100 000 Kč na úvěrový účet č. , č. účtu, , ze kterého úvěr žalovaný téhož dne vyčerpal. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr společně s úrokem ve výši 5,9 % ročně, a to ve splátkách po 1932 Kč měsíčně splatných k 15.tému dni kalendářního měsíce od 15. 10. 2020 do 15. 9. 2025. Své povinnosti ale neplnil, nesplácel úvěr řádně a včas a nereagoval ani na výzvy k zaplacení. Žalobkyně proto využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni 15. 2. 2023 a vyzvala žalovaného k jeho okamžitému zaplacení, žalovaný však ničeho nezaplatil. Dluh žalovaného činí 65 230,59 Kč na jistině, 2 182,46 Kč na poplatcích, úroku z úvěru ve výši 5,9% ročně, který částečně žalobkyně kapitalizovala a zákonný úrok z prodlení, který částečně kapitalizovala. Svá tvrzení žalobkyně dále doplnila podáním ze dne 23. 4. 2024 (viz č.l. 13-15), v němž vysvětlila výpočet dlužné jistiny, poplatků a podrobně se vyjádřila též k prověřování úvěruschopnosti žalovaného.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně i žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.4. Soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav, který odpovídá tvrzením v žalobě. Žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, (viz smlouva v EPR spisu), na základě které žalovanému poskytla částku ve výši 100 000 Kč jako spotřebitelský úvěr (viz smlouva a výpis z úvěrového účtu v EPR spisu). Ve smlouvě byl sjednán úrok z úvěru ve výši 5,9 % ročně, RPSN činila 6,07%. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 1932 Kč měsíčně po dobu 60 měsíců počínaje 15. 10. 2020 vždy k 15.tému dni v měsíci. Před uzavřením smlouvy zjistila žalobkyně příjmové a výdajové možnosti žalovaného a posoudila jeho schopnost splácet úvěr (viz tzv. CBCB informace v CEPR spisu a jejich vyhodnocení a dále pak přehled pohybů na účtu žalovaného č.l. 58 - 71). Žalovaný své povinnosti neplnil. Dopisem ze dne 22. 9. 2022, 22. 10. 2022, 24. 11. 2022 byla žalovaný upozorněn na nedoplatky na splátkách a na případné okamžité zesplatnění úvěru pro případ, že své povinnosti nesplní. Dopisem ze dne 19. 2. 2023 žalobkyně využila svého práva a zesplatnila celý úvěr a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení (viz citované dopisy v EPR spisu a doručenky k nim). Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně, které nijak nesporoval, ničeho nezaplatil. Dluh žalovaného byl žalobkyní vyčíslen ke dni zesplatnění na částku 69 664,81 Kč (viz výpis z úvěrového účtu a dopis ze dne 19. 2. 2023). Do prodlení s placením dluhu se žalovaný dostal postupně, od zesplatnění pak s celou vyčíslenou jistinou. Jistina činila ke dni zesplatnění 65 230,59 Kč (viz vyčíslení dluhu v CEPR), dlužný poplatek pak 2 182,46 Kč, součet ve výši 67 413,05 Kč pak činí základ pro výpočet úroků a úrok z prodlení. Úrok z jednotlivých splátek ve výši 5,9% ročně pak byl kapitalizován a vyčíslen na 5 771,55 Kč do 15. 2. 2024 (viz výpis z úvěrového účtu, vyčíslení dluhu v CEPR), úrok byl sjednán ve výši 5,9% ročně. Vedle úroku je povinností žalovaného zaplatit zákonné úroky z prodlení ze stejné částky od zesplatnění úvěru jako celku, i úrok z prodlení byl částečně kapitalizován.5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva ve smyslu § 2395 občanského zákoníku o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla jako peněžní ústav žalovanému úvěr a ten se jej zavázal společně s úroky a poplatkem vrátit v měsíčních dohodnutých splátkách. Pokud své povinnosti nesplnil a žalobkyně využila svého ve smlouvě sjednaného práva dle § 1931 občanského zákoníku k zaplacení celého dluhu při splnění ujednaných podmínek, stal se dluh splatným dne 15. 2. 2023 jako celek, tedy nevrácená jistina úvěru a poplatky. Tato částka v součtu 67 413,05 Kč představuje jistinu uvedenou ve výroku rozsudku. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění a dále na zaplacení úroku ve výši sjednané ve smlouvě. Soud vyšel z listin předložených žalobkyní a uložil žalovanému vedle povinnosti k zaplacení jistiny též úrok, částečně kapitalizovaný a zákonný úrok z prodlení, též částečně kapitalizovaný. Lhůta pro zaplacení byla uložena v souladu s § 160 odstavec 1 o.s.ř.7. Nad rámec shora uvedeného soud dodává, že smlouvu o úvěru shledal jako platnou a v souladu s judikaturou vyšších soudů. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze odkázat ohledně výše úrokové sazby úvěru na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Ohledně povinnosti poskytovatele zápůjček a úvěrů prověřit schopnost dlužníka úvěr splácet dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, soud pro zjednodušení odkazuje na závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C-679/18.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 652,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 697 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67 413,05 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 360 Kč ve výši 2 595,60 Kč.