38 C 130/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 01. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit 13 000 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Návrh odůvodnila žalobkyně tím, že s žalovanou uzavřela prostřednictvím internetových stránek www.svycarskapujcka.cz dne , Anonymizováno, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku ve výši 13 000 Kč, představující jistinu a smluvní úrok 1 % denně z jistiny za dobu 30 dní, tedy 3 000 Kč, a to nejpozději do 18. 09. 2023. Žalovaná ke dni splatnosti ani později částku neuhradila, žalobkyně tak v souladu se smlouvou o úvěru zaslala žalované upomínky, žalovaná však ani tak ničeho nezaplatila, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne 17. 01. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, vydaný elektronický platební rozkaz byl pro jeho nedoručení do vlastních rukou žalované zrušen podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).3. Soud na základě výše uvedeného na den , datum, nařídil jednání, ke kterému se však žalobkyně ani žalovaná neodstavily, přičemž u žalované bylo při jednání zjištěno, že u ní nebyla zachována lhůta k přípravě k jednání, na základě čehož se nemohlo jednání konat. Soud tak jednání odročil s tím, že na dále postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci nenařídil další ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, čímž se její souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).4. Na základě předložených listinných důkazů nemá soud v tomto sporu za prokázané tvrzení, že žalobkyně dne , datum, zaslala žalované na její účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč. Na základě sdělení peněžního ústavu , jméno FO, a.s., ze dne , datum, (č.l. 10) bylo totiž zjištěno, že účet č. , č. účtu, , na který bylo žalobkyní zasláno plnění ve výši 10 000 Kč, není účtem žalované, když tato nemá u uvedené banky veden ani žádný jiný účet. Nebylo tedy prokázáno, že by se předmětná částka ve výši 10 000 Kč dostala do dispozice žalované. Zda to byla skutečně žalovaná, kdo požádal o poskytnutí úvěru a SMS kódem , Anonymizováno, potvrdila svůj úmysl uzavřít smlouvu o úvěru, se z předložených listin také nepodařilo prokázat. V listině nazvané jako smlouva o úvěru č. , hodnota, , která měla odpovídat ujednání stran, bylo uvedeno datum splatnosti 18. 09. 2023 s tím, že žalovaná do tohoto dne uhradí žalobkyni částku 13 000 Kč představující jistinu 10 000 Kč a smluvní úrok ve výši 1 % denně z jistiny za dobu 30 dní, tedy ve výši 3 000 Kč, RPSN bylo uvedeno ve výši 2 334 %. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že nebyla vrácena žádná částka. Zjištěna byla rovněž skutečnost, že žalované byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ze dne 17. 01. 2024.5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní nevznikl uzavřením shora uvedených smluv závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a ani nebylo prokázáno, že by se předmětná částka dostala do dispozice žalované. I kdyby však bylo uzavření smluvního vztahu prokázáno, jednalo by se o absolutně neplatnou smlouvu o úvěru, což soud dovozuje z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná ze zapůjčených peněz žalobkyni uhradit. Soud totiž dospěl k závěru, že úrok ve výši 1 % denně z dlužné částky (tedy 3 000 Kč za třicet dní s ohledem na poskytnuté plnění), který měla žalovaná vedle jistiny ve výši 10 000 Kč uhradit jako smluvní úroky ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky, je ujednáním neplatným dle § 588 občanského zákoníku pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (podle současné úpravy § 2392 občanského zákoníku) v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejího sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tato sazba v dané době nepřekračovala v průměru 15 % ročně (www.cnb.cz, systém časových řad ARAD). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku spotřebitelského úvěru.6. Vzhledem ke shora uvedenému nebyla prokázána pasivní legitimace na straně žalované, a tedy ani skutečnost, že by žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Soudu tak nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků jejich náhradu, neboť úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.