38 C 66/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou tomuto soudu dne 6. 10. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 326,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o osobní kreditní kartě, na základě které se žalobkyně zavázala vydat žalovanému kreditní kartu a umožnit mu na účtu č. , č. účtu, výběry do debetu, tedy poskytla mu úvěr umožňující jeho opakované čerpání až do výše 15 000 Kč od 25. 2. 2022 s úrokovou sazbou 21,99% p.a. Žalovaný se naproti tomu zavázal vyčerpanou jistinu splácet včetně úroku z vyčerpané jistiny v pravidelných měsíčních splátkách vždy nejpozději do 25.tého dne měsíce. Vzhledem k prodlení se splácením na straně žalovaného přistoupila žalobkyně dopisem ze dne 8. 6. 2023 k odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 14 916,53 Kč, poplatkem ve výši 3 555,64 Kč, který odpovídá částce 2 500 Kč za zaslání 5ti upomínek při neprovedení pravidelné splátky v období od 30. 8. 2022 do 30. 12. 2022 a neuhrazenému měsíčnímu poplatku za pojištění za 13 měsíců v období od 31. 7. 2022 do 31. 7. 2023, tedy ve výši 955,64 Kč, z této částky žalovaný zaplatil 146,16 Kč, zbývá tedy 3 409,48 Kč. Žalobkyně požaduje také úrok, částečně kapitalizovaný do 14. 8. 2023 a zákonný úrok z prodlení, částečně kapitalizovaný.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.4. Na základě předložených listinných důkazů, a to Smlouvy o osobní kreditní kartě č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , která byla podepsána prostřednictvím internetového bankovnictví elektronickou cestou a výpisů k účtu č. , č. účtu, , má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně k běžnému účtu žalovaného vystavila kreditní kartu a umožnila žalovanému opakování čerpání zůstatku na účtu do debetu do výše 15 000 Kč, současně jako doplňková služba bylo poskytnuto pojištění kreditní karty. Vyčerpané prostředky se zavázal žalovaný splácet průběžně, kontokorentní úvěr byl úročen sazbou ve výši 21,99 % p.a. Ve smlouvě byl též odkaz na Obchodní podmínky a součástí smlouvy byl i výňatek ze sazebníku cen a poplatků za bankovní služby. Žalovaný nesplácel vyčerpaný úvěr řádně a včas, resp. vyčerpané prostředky dle přehledu čerpání a splácení na účet nevracel, čímž se dostal do prodlení, a žalobkyně proto využila svého práva a dopisem ze dne 8. 6. 2023 odstoupila od smlouvy a dluh zesplatnila. Ke dni zesplatnění činil neuhrazený dluh jistinu úvěru ve výši 14 916,53 Kč, poplatek ve výši 3 555,64 Kč, který odpovídá částce 2 500 Kč za zaslání 5ti upomínek při neprovedení pravidelné splátky v období od 30. 8. 2022 do 30. 12. 2022 a neuhrazený měsíční poplatek za pojištění za 13 měsíců v období od 31. 7. 2022 do 31. 7. 2023, tedy ve výši 955,64 Kč, z této částky žalovaný zaplatil 146,16 Kč, zbývá tedy 3 409,48 Kč na kapitalizovaném úroku částku 485,06 Kč. Žalovaný na úvěr již ničeho dalšího nezaplatil. Žalovaný netvrdil ničeho.5. Podle ustanovení § 2662 občanského zákoníku smlouvou o účtu se zavazuje subjekt, který vede účet, zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.6. Podle ustanovení § 2665 občanského zákoníku ujednají-li si strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr v hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o tom, že žalovaný může čerpat z účtu peněžní prostředky až do výše 15 000 Kč, byť na účtu není dostatek peněžních prostředků, soud tedy aplikoval ustanovení § 2395 Občanského zákoníku a posoudil smluvní ujednání jako smlouvu o úvěru. Žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy řádně splnila, když umožnila žalovanému částku do vše 15 000 Kč opakovaně čerpat, žalovaný však své povinnosti porušil, když na účet peněžní prostředky nesplácel, resp. nevracel. V souladu se smluvním ujednáním pak žalobkyně od smlouvy odstoupila a tím celý poskytnutý úvěr zesplatnila a vznikl jí nárok na uhrazení jak zbytku nezaplacené jistiny, tak sjednaných úroků ve výši 21,99%. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 122 odstavec 4 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 v platném znění a po uplynutí doby 90 dnů nesnížila úrok na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, soud částečně výrokem II. žalobu do výše rozdílu 6,99% ročně v části úroku z úvěru za dobu od 15.9.2023 zamítl. Soud shledal ve zbytku žalobu důvodnou a vyhověl jí včetně úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výši úrokové sazby 21,99% ročně soud shledal jako vyhovující judikatuře vyšších soudu (pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze odkázat ohledně této úvahy na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček).9. Soud se současně zabýval tím, zda nebyla porušena povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C-679/18. S ohledem na zjištěné skutečnosti soud dochází k závěru, že postup žalobkyně byl v souladu s těmito závěry.10. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a žalované ke splnění povinností vyplývajících jí z tohoto rozsudku stanovil běžnou třídenní lhůtu.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převáženě úspěšná (neúspěch se týká jen nepatrné části příslušenství), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 326,01 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.