38 C 68/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Společným návrhem doručeným Okresnímu soudu Plzeň-město dne 22. 02. 2024 se manželé domáhali rozvodu manželství s odůvodněním, že po několikaletém soužití došli k závěru, že se k sobě nehodí.2. Na svých stanoviscích setrvali účastníci i při ústním jednání dne , datum, , kde oba zopakovali, že trvají na rozvodu a oba potvrdili, že podpis na návrhu je jejich podpisem.3. Podle § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt4. Podle § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, jsou-li manželé cizinci a žalovaný nemá obvyklý pobyt v České republice ani v jiném členském státě Evropské unie a ani není občanem členského státu Evropské unie a nemá domicil ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska nebo v Irsku, je pravomoc českých soudů ve věcech uvedených v odstavci 1 dána, jestliže a) oba manželé měli v České republice obvyklý pobyt a žalobce má ještě obvyklý pobyt v České republice, b) žalobce má obvyklý pobyt v České republice a druhý manžel se připojil k návrhu, nebo c) žalobce má obvyklý pobyt v České republice a měl tento obvyklý pobyt nejméně po dobu jednoho roku bezprostředně před podáním návrhu.5. Podle § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem.6. Podle § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení.7. Podle čl. 3 odstavec 1 písmeno a) bod první Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ve věcech týkajících se rozvodu jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště.8. Soud zjistil, že manželka je občankou , Anonymizováno, , manžel pak občanem , Anonymizováno, , manželství účastníci uzavřeli na území České republiky. Manželé následně na území České republiky společně bydleli a stále bydlí, byť v současné době každý na jiné adrese, když manželka se ze společné domácnosti odstěhovala a bydlí na adrese , adresa, a manžel se zdržuje na adrese , adresa, . Oba manželé mají stále obvyklý pobyt v , Anonymizováno, , je tedy dána pravomoc českého soudu rozhodovat o rozvodu manželství a s ohledem na poslední společné bydliště je pak místně příslušným zdejší soud. S ohledem na obvyklý pobyt účastníků řízení, kteří jsou současně občany různých států, soud ve věci aplikuje českého hmotné právo.9. Z provedených listinných důkazů, zejména z oddacího listu a lustrace ISZR, má soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, před , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , manželství je zapsáno v knize manželství matričního úřadu při , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, ve svazku , Anonymizováno, , ročník , Anonymizováno, , strana , Anonymizováno, , pořadové číslo , hodnota, . Oba účastníci do manželství vstupovali jako svobodní, děti se jim nenarodily. Z účastnického výslechu obou účastníků bylo zjištěno, že v roce 2020 uzavřeli manželé sňatek z důvodu vzájemné citové náklonosti a následně společně bydleli, děti se jim nenarodily. Přibližně před rokem se jejich vztah začal zhoršovat, měli odlišné představy o společném soužití, docházelo k odcizení, občasným hádkám a k ukončení vedení rodinné domácnosti. Manželé spolu již od konce roku 2023 nežijí, nehospodaří a intimně se nestýkají, nevedou rodinnou domácnost. Na počátku dubna 2024 se manželka ze společné domácnosti odstěhovala a navázala jiný vztah. Oba účastníci uváděli jako důvod zhoršení jejich vztahu vzájemné odlišnosti a rozdílné představy o společném životě, společně tráveném čase, o budoucnosti. Vztah byl ukončen dohodou na základě podnětu manželky.10. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 tohoto zákona přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 755 odst. 3 tohoto zákona mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.11. Podle § 758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.12. V posuzovaném případě bylo zjištěno, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 občanského zákoníku, a v současné době již netvoří rodinné společenství, nehospodaří společně a intimně se nestýkají, každý již vede jiný život, manželství neplní žádnou ze svých společenských funkcí, na zachování manželství nemá zájem ani jeden z nich, manželka navíc již navázala nový vztah. S ohledem na výpovědi účastníků pokládá soud za pravdivé tvrzení o rozvratu manželství a záměru dosáhnout rozvodu manželství. Děti se z manželství nenarodily. Žádné závažné důvody, pro které by soud neměl o rozvodu rozhodnout, zjištěny nebyly.13. Jelikož byly splněny všechny podmínky ustanovení § 755 občanského zákoníku, soud žalobě podle tohoto ustanovení v celém rozsahu vyhověl. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje ve vzájemných rozdílnostech a odlišném pohledu na manželství, trávení volného času a budoucí fungování manželství, kdy účastníci postupem času zjistili, že jejich očekávání a představy jsou rozdílné, což vedlo k jejich odcizení a následnému opuštění společné domácnosti manželkou, která v současné době již žije s jiným partnerem.14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních (dále jen „z.ř.s.“), a to tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů nepřiznává.