14 C 186/2024-73 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaných zaplacení částky 39 286 Kč s příslušenstvím tak, z titulu dlužného školného za školní rok 2023/2024 ve výši 37 200 Kč a dále stravného za měsíce září a říjen 2023 v celkové výši 2 086 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne 15. 6. 2022 na základě přijetí žalované č. , hodnota, ke studiu byla mezi žalobkyní a žalovanou č. , hodnota, coby zákonným zástupcem a žalovanou č. , hodnota, smlouva uzavřena o studiu s tím, že studium započalo ke dni 1. 9. 2022. Žalovaná č. , hodnota, zanechala studia a ode dne 13. 2. 2024 již nebyla žákyní žalobkyně. Dle rozpisu plateb činilo na školní rok 2023/2024 školné částku 3 720 Kč měsíčně a bylo splatné vždy do 20. dne příslušného měsíce. Celkem tak za školní rok 2023/2024 mělo být uhrazeno školné 37 200 Kč, a to ve výši 18 600 Kč splatné ke dni 31. 8. 2023 a ve výši 18 600 Kč se splatností ke dni 31. 1. 2024. Z této částky žalovaná č. , hodnota, neuhradila nic. Dále na základě přihlášky ke stravování ze dne 15. 6. 2022 byly žalované povinny platit stravné ve školní jídelně, přičemž ke dni zanechání studia žalovanou č. , hodnota, činil dluh na odebrané stravě částku 2 086 Kč, a to konkrétně za měsíc září ve výši 1 107 Kč se splatností ke dni 30. 9. 2023 a ve výši 979 Kč se splatností ke dni 31. 10. 2023. Na nedoplatek na stravném byly žalované upozorněny ze strany žalobkyně upomínkou ze dne 13. 2. 2024, leč stravné zůstalo neuhrazeno.2. Žalované se k žalobě nevyjádřily. Soud ve věci konal dne 7. 7. 2025 ústní jednání, věc projednal bez přítomnosti obou žalovaných, které v řízení zůstaly zcela pasivní, při jednání byl přítomen opatrovník žalované č. , hodnota, , který uvedl k věci, že má za to, že odpovědnost za vzniklý dluh by měla přejít na zákonnou zástupkyni žalované č. , hodnota, , která v době uzavření předmětné smlouvy o studiu byla dosud nezletilá.3. Soud provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní a učinil z nich následující závěr o skutkovém stavu. Dne 15. 6. 2022 uzavřela žalobkyně s žalovanými smlouvu o studiu, jíž se žalované zavázaly hradit školné 3 720 Kč za každý měsíc se splatností k 20. dni v měsíci (č.l. 15-17 včetně rozpisu plateb) Dne 15. 6. 2022 přihlásila žalovaná č. , hodnota, svou dceru ke stravování do školní jídelny žalobkyně s volbou úhrady stravného bezhotovostní formou na tam uvedený bankovní účet (č.l. 18). Žalovaná č. , hodnota, byla jak v případě smlouvy o studiu, tak v případě přihlášky ke stravování zastoupena svou matkou, žalovanou č. , hodnota, , jako zákonnou zástupkyní. Dle rozpisu neuhrazených plateb činil dluh po splatnosti u žákyně , Jméno žalované B, 37 200 Kč k datu 13. 2. 2024 (č.l. 10) s tím, že současně ke stejnému datu byl evidován dluh na stravném 2 086 Kč. O obou dlužných částkách po splatnosti byla vyrozuměna zákonná zástupkyně žalované č. , hodnota, formou e-mailové zprávy (č. l. 10 p.v. a 12), přičemž e-mailová adresa se shoduje s kontaktem, který uvedla žalovaná č. , hodnota, i žalovaná č. , hodnota, v osobních dotaznících (č.l. 12 p.v. a 13) dne 15. 6. 2022. Žalobkyně dopisem odeslaným oběma žalovaným na kontaktní adresu , adresa, v , Anonymizováno, informovala žalovanou č. , hodnota, o skutečnosti, že žalovaná č. , hodnota, přes výzvu školy nenastoupila ke studiu, pročež je tato skutečnost chápána ze strany školy jako zanechání studia, a to ke dni 13. 2. 2024 (č.l. 14 p.v. včetně nedoručeného dopisu na č.l. 13 p.v a 14). Výše dlužného stravného je zřejmá též z listiny označené jako Historie klienta za období od 1. 1. 2023 do 29. 2. 2024 (č.l. 18 p.v). Předžalobní výzvou k plnění ze dne 10. 5. 2024, byly obě žalované vyzvány k úhradě dlužné částky 39 286 Kč s příslušenstvím. Bylo případně na žalovaných, aby v řízení tvrdily a prokazovaly opak, tedy že dluh byl zcela uhrazen, což se však nestalo a žalované zůstaly v řízení v tomto směru pasivní.4. Po právní stránce posoudil soud smluvní vztah uzavřený mezi žalující a žalovanými podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) jako smlouvu inominátní, jejíž obsah byl ujednán smluvními stranami. Obsahem této smlouvy byl solidární závazek žalovaných hradit školné za studium v zařízení žalobkyně a dále též stravu poskytovanou v jídelně žalobkyně s tím, že k uzavření této smlouvy, jak soud vyhodnotil, nebylo třeba souhlasu soudu ve smyslu § 898 odst. 2 písm. d) o. z., neboť se nejednalo o žádný z tam uvedených případů právních jednání, ke kterým je takového souhlasu třeba. Z provedených důkazů soud vzal za prokázané, že žalovaná č. , hodnota, byla studentkou žalobkyně ve školním roce 2023/2024, a to počínaje měsícem září 2023 až do data 13. 2. 2024, k němuž žalovaná č. , hodnota, studia zanechala. Soud v daném případě zohlednil skutečnost, že v době uzavření předmětné smlouvy o studiu a smlouvy o poskytování stravy byla žalovaná č. , hodnota, nezletilá. K datu 15. 6. 2022 dosahovala věku 15 let a 5 měsíců. Předně je třeba říci, že je soud toho názoru, že v uvedeném věku žalovaná č. , hodnota, byla schopna takovou smlouvu uzavřít, a to s poukazem na ust. § 31 o. z. zakládajícímu vyvratitelnou právní domněnku, že každá nezletilá osoba, která dosud nenabyla plné svéprávnosti, je způsobilá k právním jednáním, která jsou přiměřená její rozumové a volní vyspělosti. Nadto předmětná smlouva zcela jasně v článku III. odst. 1 a 7 formuluje povinnost hradit studium v zařízení žalobkyně, stejně tak jako povinnost platit školné vyplývá též z rozpisu plateb, který byl nedílnou součástí smlouvy o studiu. Ze smlouvy je dále patrné, že součástí hrazeného školného není stravné, které se platí zvlášť. Soudu současně není známa žádní okolnost, která by odůvodňovala závěr, že vyvratitelná právní domněnka dle § 31 odst. 2 o. z. se v případě žalované č. , hodnota, neuplatní. Na druhou stranu soud – vědom si judikatury Ústavního soudu, a to zejména nálezu Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 1775/2014, se přiklonil k závěru, že je třeba aplikovat v dané věci přenos odpovědnosti za vzniklý dluh na žalovanou č. , hodnota, coby zákonného zástupce žalované č. , hodnota, a to z následujících důvodů. Žalovaná č. , hodnota, , jak již bylo řečeno výše, byla v době uzavření smlouvy nezletilá. Ač soud dospěl k závěru, že žalovaná č. , hodnota, byla schopna konkrétní smlouvu uzavřít, tedy že se jednalo o platné právní jednání, je třeba akcentovat zájem žalované č. , hodnota, jako nezletilého dítěte (v době uzavření smlouvy) a přenést odpovědnost za takto vzniklý dluh na matku žalované č. , hodnota, , která rovněž předmětnou smlouvu s žalobkyní uzavírala, tudíž si musela být vědoma povinnosti, k níž se smluvně zavázala, tj. hradit měsíčně školné za studium své dcery. Skutečnosti, že studium je hrazené, si byla vědoma i žalovaná č. , hodnota, , leč v souladu s judikaturou Ústavního soudu dospěl soud k závěru, že uložení povinnosti zaplatit dlužnou částku žalované č. , hodnota, by znamenalo zatížit ji v rané dospělosti dluhem nikoli zanedbatelné výše, nadto ještě navýšený o příslušenství a náklady soudního řízení, což je v rozporu s premisami již zmíněného ústavního nálezu. Nadto je třeba říci, že finanční odpovědnost za závazky dítěte nesou především jeho rodiče. V tomto konkrétním případě to byla matka žalované č. , hodnota, , která byla smluvní stranou v daném závazkovém vztahu společně s žalobkyní a žalovanou č. , právnická osoba, přihlédnutím k závěrům prezentovaným judikaturou Ústavního soudu, jež na tuto problematiku dopadá, a již z povahy věci, kdy žalovaná č. , hodnota, byla studentkou, pročež její možnosti obstarat si příjem vlastním úsilím byly omezeny (pro studium), zavázal soud ve výroku I. tohoto rozhodnutí k plnění toliko žalovanou č. , hodnota, . Jde-li o žalobou uplatněnou částku 39 286 Kč, dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze zčásti. Žalobkyně tak má nárok na úplatu za měsíce září až prosinec 2023, dále potom za leden 2024 a část měsíce února 2024, kdy ještě žalovaná č. , hodnota, na škole studovala (do 12. 2. 2024). Počínaje dnem 13. 2. 2024, jak bylo v řízení prokázáno, však žalovaná č. , hodnota, již nebyla studentkou žalobkyně, pročež vzhledem k ukončení studia žalovanou č. , hodnota, jí další nárok na úplatu za studium nevznikl. Soud proto vyhověl žalobě pouze částečně, a to výrokem I. tohoto rozsudku, přičemž přisouzená částka odpovídá poměrné části úplaty za školní rok 2023/2024 ve výši 22 225,31 Kč s tím, že žalobkyni náleží tato částka včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši určené § 2 vládního nařízení č. 251/2013 Sb.5. Za období od 13. 2. 2024 do konce školního roku 2024 (červen 2024) posoudil soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji výrokem II. vůči žalované č. , hodnota, zamítl z důvodů vyložených výše.6. Výrok III. vychází ze závěrů prezentovaných výše v odstavci 4 odůvodnění, kdy s ohledem na nutnost chránit zájem dítěte tak, aby nevstupovalo do dospělosti se závazky, jež mohou mít rdousící efekt (vizte nález Ústavního soudu ze dne I. ÚS 1775/14 ze dne 15.