16 C 103/2025-18 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru.Žalovaná se nevyjádřila.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav:Právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, , uzavřel , datum, se žalovanou úvěrovou smlouvu č. , hodnota, a poskytl žalované úvěr 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vedle této jistiny ještě zaplatit navíc tomuto věřiteli částku 27 025 Kč, která podle obsahu představuje úrok (odměnu za poskytnutí peněz), přestože formálně byla rozepsána do více složek, jako např. částka za zpracování zápůjčky, částka za službu komfortního a flexibilního splácení apod., to vše měla zaplatit za 24 měsíců v pravidelných splátkách. Žalovaná zaplatila pouze částku 2 000 Kč. Podle smlouvy měla poslední splátku uhradit 2. 7. 2024. Zcela obdobně pak dne 1. 6. 2022 shodný věřitel poskytl na základě smlouvy o úvěru číslo , hodnota, téže žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vedle této jistiny ještě žalobci navíc zaplatit částku 37 159 Kč, rovněž formálně rozepsanou do několika dílčích částek, to vše ve 24měsíčních splátkách, naposledy 1. 6. 2024. Žalovaná zaplatila částku 6 000 Kč. Obě tyto pohledávky byly postoupeny žalobci smlouvou ze dne , datum, .Postupníkem byl žalobce.Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.V nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat.Jelikož k jistině mělo být za dobu dvou let vráceno navíc ještě více než 100 %, přičemž v době poskytnutí úvěru činil bankovní úrok spotřebitelských úvěrů cca 10 % p.a., považuje soud sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba). Jedná se o neplatnost absolutní (ohrožení společenské soudržnosti jako takové, tj. narušení veřejného pořádku, § 588 občanského zákoníku).Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., účinný od 1.1.2014 (tzv. nový občanský zákoník, dále jen o.z.), uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení).Výzvu k zaplacení dal žalobce žalované pomocí splátkového kalendáře ke dni 2. 7. 2024, resp. 1. 6. 2024. Splatnost nastala podle názoru soudu dne následujícího. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Žalovaná je tedy povinna, vrátit žalobci přijatou částku 20 000 Kč, která je snížena o částku 2 000 Kč (nárok 1), popř. částku 20 000 Kč sníženou o částku 6 000 Kč. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.Dle § 141 odst. 2 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Tato zahrnuje soudní poplatek 1 767 Kč. Dále odměnu 3 x 500 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba). Dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Dále pak daň z přidané hodnoty 21 %. Celkem 4 187 Kč. Úspěch žalobce byl 95 %, jednalo se o součet částky 18 000 Kč + 24 000 Kč, přičemž žalobce se domáhal na jistině částek 18 000 Kč + 26 164 Kč. Žalobce má tedy právo na 90 % svých nákladů řízení, což činí 3 768 Kč.