16 C 104/2025-19 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení dvou úvěrů.Žalovaný se nevyjádřil.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav, pokud jde o „nárok č. 1“:Právní předchůdce žalobce , právnická osoba, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, poskytl dne , datum, žalovanému částku 17 000 Kč. V té souvislosti se žalovaný zavázal vedle vrácení této jistiny zaplatit navíc ještě další částku 22 235 Kč, a to v 78týdenních splátkách po 504 Kč. Poslední měla být uhrazena 21. 10. 2022. Žalovaný splácel až do 24. 4. 2023, uhradil celkem 35 100 Kč. V době uzavření smlouvy se obvyklé sazby RPSN ze spotřebitelských úvěrů pohybovaly kolem 8 %, přičemž v daném případě byla sjednána (excesívní, jak se soud domnívá) sazba RPSN 159 %. Věřitel následně postoupil pohledávku žalobci, a to , datum, .Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.K „nároku č. 1“ soud uzavřel takto.Jelikož k jistině mělo být za dobu 78 týdnů vráceno navíc k jistině 17 000 Kč ještě 22 235 Kč, což je 131 %, považuje soud sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba). Přibližný výpočet na dobu jednoho roku by vedl k úrokové sazbě 87 % ročně jako výpočet 131 % x 52/78.Jedná se o neplatnost absolutní (ohrožení společenské soudržnosti jako takové, tj. narušení veřejného pořádku, § 588 občanského zákoníku).Pokud jde o právní úpravu bezdůvodného obohacení (úprava účinná od 1. 1. 2014), občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo s5e na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení).Výzvu k zaplacení dal žalobce žalovanému dne 27. 7. 2025 (konec úložní lhůty poštovní zásilky, která obsahovala žalobu, č.l. 13 p.v.). Splatnost nastala podle názoru soudu dne 28. 7. 2025. Dalšího dne by začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 o.z. V daném případě však ještě před splatností částky 17 000 Kč bylo uhrazeno 35 100 Kč (č.l. 4), pohledávka tedy zanikla před splatností.Ohledně „nároku č. 1“ proto soud žalobu zamítl výrokem (I) rozsudku.Pokud jde o „nárok č. 2“, učinil soud tato skutková zjištění.Jednalo se v daném případě o smlouvu obdobného charakteru č. , hodnota, ze dne , datum, . Věřitel poskytl žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této jistiny zaplatit navíc ještě 18 930 Kč (dle obsahu tedy úroku – odměna za poskytnutí peněz), a to v 78týdenních splátkách po 628 Kč. Žalovaný zaplatil 26 200 Kč.K „nároku č. 2“ soud uzavřel následovně.Rovněž uvedenou smlouvu soud považuje za neplatnou z důvodu excesivního úroku, kde bankovní úvěry v uvedené době byly úročeny cca 9 % (sazba RPSN bankovních spotřebitelských úvěrů), v daném případě sjednaná RPSN činila 63 %. Vzniklo tak i v tomto případě, a to se shodnou právní argumentací soudu, na straně žalovaného bezdůvodné obohacení 30 000 Kč, na které žalovaný svému tehdejšímu věřiteli vrátil 26 200 Kč a zbývá ještě vrátit (vydat bezd.obohacení) 3 800 Kč. Tato částka je splatná, a to v důsledku výzvy v podané žalobě, dne 27. 7. 2025 a úrok z prodlení tak začal běžet 28. 7. 2025.Soud z „nároku č. 2“ tedy přiznal ve výroku (II) částku 3 800 Kč s úrokem z prodlení 11,5 % p.a. od 28. 7. 2025 do zaplacení.Pokud jde o zamítavý výrok (III) týkající se zbytku „nároku č. 2“, lze uvést, že žalobce požadoval zejména částku 16 429,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 8. 2024 do zaplacení. Rozdíl obou částek, tj. požadované částky 16 429,63 Kč a přiznané částky 3 800 Kč, je 12 629,63 Kč. Byla proto žaloba zamítnuta jednak ohledně uvedeného rozdílu (12 629,63 Kč) se zákonným úrokem z prodlení od 24. 8. 2024 do zaplacení.Částka 3 800 Kč pak podle názoru soudu správně měla být úročena až od 28. 7. 2025, nikoliv (jako v žalobním návrhu) již od 24 8. 2024. Proto zde byl zamítnut úrok z prodlení v zákonné výši z této částky (3 800 Kč) za dobu 24. 8. 2024 – 27. 7. 2025, tak aby byl žalovaný zavázán až za dobu od 28. 7. 2025 do zaplacení.Další část zamítavého výroku se týká dílčích konkrétních (kapitalizovaných) částek a nevyžaduje zvláštního odůvodnění, neboť jde čistě o příslušné části petitu.Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Žalobce byl převážně neúspěšný. Žalovaný by měl právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Avšak žalovaný žádné náklady nepožadoval. Proto nemá žádný účastník právo na náhradu nákladů řízení.