16 C 116/2025-29 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce, který je vlastníkem pozemku obsahujícího mimo jiné budovu a v jejím rámci byt (viz specifikace ve výroku I tohoto rozsudku), se domáhal jeho vyklizení.Žalovaná se nevyjádřila.Soud vzal za prokázaný tento skutkový stav:Vlastnické právo žalobce bylo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí.Nájemní smlouva byla uzavřena dne 10. 3. 2014.Nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou do 30. 9. 2014. Nájemní poměr skončil v důsledku uplynutí doby.V tomto řízení nebylo prokázáno, že žalovaná by již byt vyklidila (vyklizení znamená odstranění věcí z nemovitosti a dále předání vlastníkovi).Ochrana vlastnického práva je upravena v § 1040 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb., podle něhož kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Obdobnou úpravu obsahuje speciální ustanovení § 2291 odst. 1 o.z.Žalobce jako vlastník nemovitosti má proto právo na její vyklizení žalovanou, která nemovitost neprávem zadržuje. Proto bylo žalobě o vyklizení vyhověno.Občanský zákoník neupravuje právo bývalého nájemce na bytovou náhradu (viz § 2292 o.z.) – nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí), a proto soud stanovil lhůtu k vyklizení v délce 15 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu). Nebylo ani shledáno nic, co by vedlo k závěru, že okamžitý výkon práva vlastníka na vyklizení bytu by snad v daném případě mohl být v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o.z.). Žalobce navíc prokázal, že na straně žalované vznikl značný nedoplatek na nájemném a dalších platbách spojených s užíváním bytu, a to (ke dni 12. 5. 2025) ve výši 89 830,70 Kč s příslušenstvím, nelze proto o delší lhůtě k vyklizení uvažovat.Dodává se pak, že projednání této věci bylo možné bez ohledu na insolvenční řízení , Anonymizováno, , spisová značka, , neboť se zde nejedná o věc týkající se majetkové podstaty.Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobci přiznal náhradu soudního poplatku 5 000 Kč. Dále odměnu 3 x 400 Kč ve smyslu § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu), za převzetí věci, sepis žaloby a účast při jednání. K tomu 3 režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH. Tarifní hodnota činí 30 000 Kč, žalobcem bylo statutární město (srov. nález ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2434/19), proto soud postupoval tak, že přiznal odměnu, resp. režijní paušály za všechny úkony (vč. jednání) ve výši 400 Kč za úkon, resp. 100 Kč za úkon. Celkem tedy 6 815 Kč.