16 C 95/2025-17 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru.Žalovaný se nevyjádřil.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce , právnická osoba, uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, a na tomto základě poskytl žalovanému částku 34 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit vedle vrácení jistiny ještě navíc celkový úrok (označený částečně jiným způsobem) ve výši 37 618 Kč. To vše ve splátkách v počtu 21 vždy 3 411 Kč měsíčně, naposledy 22. 8. 2024. Úrok uvedený ve smlouvě zahrnoval také tzv. částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč (skrytý úrok – šlo o odměnu za poskytnutí peněz). Žalovaný uhradil pouze částku 6 000 Kč.Věřitelka následně postoupila svoji pohledávku smlouvou postupní ze dne , datum, . Postupníkem byl žalobce.V době poskytnutí částky žalovanému byla obvyklá bankovní úroková míra ze spotřebitelských úvěrů přibližně 10 %.Zcela obdobně pak , datum, uzavřeli shodné subjekty smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, a na tomto základě pak , právnická osoba, poskytl žalovanému částku 25 000 Kč rovněž na dobu 21 měsíců, přičemž byl sjednán úrok (označený rovněž zčásti jiným způsobem) ve výši 28 942 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 18 351 Kč.Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku.V nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat.Jelikož k jistině mělo být za dobu téměř dvou let vráceno navíc ještě vždy více než 100 % poskytnuté jistiny, považuje soud sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba). Jedná se o neplatnost absolutní (ohrožení společenské soudržnosti jako takové, tj. narušení veřejného pořádku, § 588 občanského zákoníku).Další důvod neplatnosti spočívá v nejasnosti smlouvy ohledně příslušenství. Ve smyslu § 1811 odst. 1 o.z. musí být veškerá smluvní ujednání ve spotřebitelské smlouvě jasná a srozumitelná. V daném případě část úroku byla označena jinak, takže opticky působila úroková míra nižší.Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Ve zbytku nezbylo než žalobu zamítnout.Pokud jde o právní úpravu bezdůvodného obohacení (úprava účinná od 1.1.2014), občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení).Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci v případě smlouvy č. , hodnota, přijatou částku 34 000 Kč, která je snížena o částku 6 000 Kč a zbývá 28 000 Kč. V případě smlouvy č. , hodnota, pak částku 25 000 Kč sníženou o částečné plnění 18 351 Kč, což je 6 649 Kč. Splatnost uvažoval soud shodně jako žalobce, neboť žalovaný mohl rozpoznat neplatnost smlouvy a vrátit částku dokonce neprodleně. Úrok z prodlení byl tedy přiznán vždy od 22. 10. 2024.Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Úspěch žalobce činil 66 % a úspěch žalovaného činil 34 %. Rozdíl činí 32 %. (Žalobce měl ohledně jistiny celkový úspěch 34 649 Kč, ačkoliv požadoval celkově 52 820 Kč – zde se jednalo o součet 32 469 Kč + 20 351 Kč).Žalobce byl převážně úspěšný. Proto má žalobce právo na náhradu části (32 %) svých nákladů řízení. Tyto náklady zahrnují jednak soudní poplatek 2 113 Kč. Dále pak odměnu 3 x 3 220 Kč, 3 paušály, z toho 2 x 300 Kč a k tomu 450 Kč. Dále 21 % DPH. Celkem náklady žalobce činí 15 072 Kč.