21 C 341/2023-138 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 8. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit jí částku ve výši 627 192,23 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 6. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o optimální splátce č. , hodnota, , kdy tato nabyla platnosti a účinnosti okamžikem přijetí návrhu žalobkyní dle bodu 1. části XV. smlouvy. Žalovaný tak na podkladě této byl oprávněn čerpat částku ve výši 772 200 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a ceník produktů a služeb. Úvěr byl žalovanému poskytnut na konsolidaci předchozích závazků žalovaného vůči žalobkyni. Splácení úvěru bylo dohodnuto měsíčně vždy k 15. dni v měsíci, splátkou ve výši 11 990 Kč. Celkově tak měl žalovaný ve 120 splátkách uhradit částku 1 450 127 Kč. Žalovaný porušil povinnosti sjednané smlouvou, kdy byl v prodlení s hrazením splátek, a tak žalobkyně úvěr zesplatnila v souladu s čl. XIII. odst. 1. písm. b) smlouvy ke dni 26. 1. 2023. O tomto žalobkyně žalovaného informovala dopisem ze dne 6. 1. 2023. Ke dni zesplatnění se dluh skládal z jistiny v částce 579 523 Kč, dlužného smluvního úroku v částce 43 653,67 Kč a dlužného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 015,56 Kč. V čl. XI. odst. 1 smlouvy bylo ujednáno přičítání řádně nesplacených částek žalovaného k jistině dluhu. Předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani přes tuto svůj dluh neuhradil, požaduje žalobkyně dále úrok z prodlení z částky 623 176,67 Kč v zákonné výši ode dne následujícího po zesplatnění (od 27. 1. 2023 do zaplacení) a dále smluvní úrok dle článku II. smlouvy ve výši 14 % ročně, taktéž od 27. 1. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný ve svém podání ze dne 28. 5. 2024 namítl, že prošel osobním bankrotem na Slovensku, kdy byl na jeho majetek dne 25. 7. 2022 vyhlášen konkurz, tím byl zbaven veškerých dluhů a dluh žalobkyně je tak do budoucna z tohoto důvodu nevymahatelný.3. Podáním ze dne 19. 6. 2024 na toto reagovala žalobkyně, když namítla, že v době prohlášení konkurzu nebyla předmětná pohledávka dospělá, když k jejímu zesplatnění došlo až dopisem ze dne 6. 1. 2023 a není tak pohledávkou uspokojovanou v konkurzu nebo splátkovým kalendářem ve smyslu ustanovení § 166a zákona č. 7/2005 z. z. o konkurze a reštrukturalizácii (dále jen ZKR). V doplnění svého podání na výzvu soudu, žalobkyně doplnila, že nesouhlasí se systematickým výkladem ustanovení § 46 ZKR ze strany soudu. Kdy ZKR je systematicky rozdělen do devíti částí, přičemž část druhá, třetí a čtvrtá upravují specifické způsoby řešení úpadku dlužníka. Ustanovení § 46 ZKR je účinkem konkurzu vedeného podle části druhé zákona. Insolvenční řízení žalovaného pak bylo vedeno podle části čtvrté ZKR, přičemž tato část čtvrtá upravuje samostatné účinky spojené s vyhlášením konkurzu vedeného podle části čtvrté. Mezi účinky vyhlášení konkurzu podle části čtvrté nepatří fikce splatnosti obdobně jak je tomu při konkurzu vedeném podle části druhé. Dále žalobkyně namítla, že oddlužení žalovaného by bylo v rozporu s dobrými mravy a jeho jednání by se dalo posoudit jako zneužití práva. Žalovaný se v uzavřené úvěrové smlouvě zavázal žalobkyni písemně informovat o veškerých skutečnostech, v jejichž důsledku se významně mění podmínky, za nichž byla smlouva o úvěru uzavřena, zejména skutečnosti, jež ovlivňují schopnost žalovaného řádně splácet úvěr. Jako příklad předmětných významných skutečnostech bylo přímo uvedeno zahájení insolvenčního řízení. Žalovaný však toto neučinil, a navíc žalobkyni jako svého věřitele ani v rámci konkurzu neuvedl.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný byl klientem žalobkyně minimálně od 24. 3. 2016, kdy mu byly žalobkyní opakovaně poskytovány peněžní prostředky (prokázáno výpisem z účtu žalovaného a předchozích závazků specifikovaných v úvěrové smlouvě, uzavřených v průběhu let 2017 až 2018). Účastníci dne 5. 2. 2019 uzavřeli smlouvu optimální splátce č. , hodnota, (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o Optimální splátce č. , hodnota, , ze dne 12. 1. 2019 a akceptací návrhu ze dne 5. 2. 2019). Žalovaný se v této označil adresou , adresa, . Z návrhu na uzavření této smlouvy soud zjistil, že žalovaný na této adrese pobýval minimálně od 8. měsíce roku 2017. Žalovaný čerpal od žalobkyně částku ve výši 772 200 Kč na konsolidaci svých předchozích 4 závazků vůči žalobkyni (specifikovány bodem III. této smlouvy). Úvěr měl být uhrazen ve 120 splátkách po 11 990 Kč. Žalovaný tento řádně a včas nesplácel (prokázáno souhrnným výpisem pohybů na účtu od 1. 1. 2000 do 2. 6. 2023). Žalobkyně úvěr zesplatnila v souladu s čl. XIII. odst. 1. písm. b) smlouvy ke dni 26. 1. 2023 zesplatňovacím dopisem ze dne 6. 1. 2023. Rozhodnutím Okresního soudu Banská Bystrice sp. Zn. 2Odk/247/2022 ze dne 19. 7. 2022 byl na majetek žalovaného vyhlášen konkurz a byli vyzváni věřitelé k přihlášení svých pohledávek (včetně těch zahraničních výzvou ze dne 29. 7. 2022). Žalovaný souzenou pohledávku do soupisu pohledávek pro účely konkurzu neuvedl (prokázáno seznamem přihlášených pohledávek). Konkurz skončil jeho zrušením dle ustanovení § 167v odst. 1 ZKR, neboť konkurzní podstata nepokryla náklady konkurzu. (prokázáno oznámením o ukončení konkurzu žalovaného ze dne 7. 12. 2022)5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Příslušnost zdejšího soudu vyplývá z Nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Když pokud se účastníci nedohodnou jinak (ve vztahu k tomuto soud odkazuje na čl. 17. všeobecných obchodních podmínek žalobkyně jako součásti shora uvedené úvěrové smlouvy, kde je uvedeno, že pro spory mezi účastníky jsou příslušné soudy České republiky), může být osoba, která má bydliště v některém členském státě (sám žalovaný uvedl v návrhu smlouvy, že v české republice pobýval od 8. měsíce roku 2017), žalována v případě poskytování služeb na území členského státu (v tomto případě byla služba poskytnuta v Plzni), kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty (čl. 7 odst. 1. písm. b) tohoto). Vzhledem k výše uvedenému je tak dána příslušnost zdejšího soudu.6. Účastníci tohoto řízení uzavřeli shora popsanou úvěrovou smlouvu za tam upravených podmínek, žalovanému byla poskytnuta shora uvedená částka na konsolidaci jeho předchozích závazků vůči žalobkyni a žalovaný skutečně splátky řádně a včas nesplácel. Dne 19. 7. 2022 byl na majetek žalovaného vyhlášen konkurz. S ohledem na ustanovení § 46 ZKR, se však i nesplatné pohledávky, které vznikly před vyhlášením konkurzu stávají splatnými. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že toto ustanovení není aplikovatelné na daný případ (řešení konkurzu oddlužením) v rámci členění ZKR, není toto pravdou, když toto ustanovení řeší konkurz v obecné rovině bez ohledu na konkrétní řešení úpadku toho, kterého dlužníka (kupříkladu následně oddlužením, jako v souzeném případě). Pohledávka z úvěru vznikla dne 2. 6. 2021, tedy před vyhlášením konkurzu a je již liché, že byla žalobkyní zesplatněna až k datu 26. 1. 2023 (tedy po prohlášení konkurzu) vzhledem k výše uvedenému ustanovení zákona. Žalobkyni tak nebránilo nic v tom si svoji pohledávku do konkurzu přihlásit. Pokud tato argumentovala dobrými mravy, kdy žalovaný, ať už z jakéhokoli důvodu, ale pohledávku žalobkyně v rámci prohlášení o svých závazcích v rámci konkurzu neuvedl, případně jí o konání insolvenčního řízení neinformoval, musí soud konstatovat, že bylo na ní, pokud už ze samotné smlouvy o úvěru bylo patrné, že žalovaný je občanem Slovenské republiky, aby eventuálně tuto skutečnost zjistila a včas se se svou pohledávkou do insolvenčního řízení přihlásila. Takovýmto způsobem by bylo postupováno i v rámci případu, kdy by osoba byla českým občanem, když přístup do slovenského insolvenčního rejstříku je možný přes internet bez omezení (stejně tak jak je tomu v České republice). Navíc v rámci konkurzu s žalovaným, byly vyzváni též zahraniční věřitelé k přihlášení svých pohledávek a žalobkyně se postupem dle ustanovení § 166f ZKR proti výsledkům oddlužení žalovaného mohla bránit. S ohledem na znění § 166e a § 167v ZKR, ve spojení s čl. 18, 19 a 20 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. 5. 2015 o insolvenčním řízení, byl žalovaný v rámci tohoto zbaven všech svých dluhů (a to i nesplatných) a žalobě z tohoto důvodu nelze vyhovět, když takový dluh nelze vymáhat, a to bez ohledu na výsledek konkurzního řízení (tedy i toho, že toto bylo zrušeno pro nedostatek majetku dlužníka - k tomu viz též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 25 C 34/2021-84 a rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 323/2023-358, které řešilo v podstatě identický případ). Vzhledem k těmto skutečnostem, tak soudu nezbylo než žalobu zamítnout, tak jak je uvedeno